Na hostině s hříšníky

        Ježíš si postupně vybírá své žáky. Většinu z nich tvoří rybáři z Galilee. Už tato volba překvapila mnoho jeho posluchačů. Čekali, že si své učedníky vybere mezi mladými teology, kteří studovali Písma u některého z věhlasných učitelů. Jenže Ježíš nestojí o teoretiky, protože křesťanství není o tom, co vím, ale o tom, jak podle svého poznání dokážu žít.

        Kristus právě odpustil ochrnutému muži jeho hříchy. Znalci zákona ho za to kritizují a on jim své právo odpouštět dokazuje tím, že nemocnému vrací zdraví. Zatímco farizeové a zákoníci zuří, všechny ostatní "zachvátil úžas a chválili Boha." (Luk.5,26)

        Ježíš využívá toho, že všichni diskutují o tom, co právě zažili, a potichu se vytrácí. Lukáš popisuje, co se dělo dál: Pak vyšel a spatřil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a řekl mu: "Pojď za mnou."
Levi nechal všechno, vstal a šel za ním. A ve svém domě mu připravil velikou hostinu. Bylo tam množství celníků a jiných, kteří s ním stolovali.
Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?"
Ježíš jim odpověděl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky." (Luk.5,27-32)

        Umím si představit hněv farizeů a zákoníků. Muž, kterého i oni krátce považovali za zaslíbeného Mesiáše, navštívil dům zrádce a kolaboranta. Přijal jeho nabídku, aby se posadil v čele stolu na hostině, během které se chce Levi rozloučit se svými spolupracovníky.

        Duchovní představitelé Židů jsou vzteky bez sebe. Pokud je to Mesiáš, pak musí vědět, kdo ho to hostí. Jeho úkolem není přátelství s kolaboranty, ale jejich vyhnání i s jejich římskými pány.

        Možná právě v této chvíli mnozí izraelští duchovní zlomili nad Ježíšem hůl. To přece nemůže být Mesiáš. Ten by vzal bič a všem zrádcům by zmaloval záda...

        Někteří z nich se osmělí, vstoupí do domu Leviho, přijdou k Ježíši a ptají se ho, jak může jíst a pít s někým, kdo zradil svůj národ. Jeho odpověď je velice vstřícná. Neodsuzuje své nepřátele, naopak, z jeho slov mohou pochopit, že oceňuje jejich snahu o vzorné dodržování všech Božích přikázání.

         Na druhé straně jim chce nastavit zrcadlo. Přeje si, aby přemýšleli sami o sobě. Chce, aby pochopili, že i oni jsou nemocní. I jim nabízí uzdravení. Má to jeden háček – oni sami se považují za zdravé, a proto necítí potřebu přijít k tomuto lékaři s prosbou o uzdravení.

        Ježíš na hostinu k Levimu nešel kvůli sporu s farizei a zákoníky. Leviho pozvání přijímá, aby mohl být s lidmi, kterým bylo v Izraeli v té době upíráno právo na spasení. Přišel je pozvat do svého nebeského království. Ukazuje jim, že Bůh se s nimi nebojí stolovat, přestože to židovští duchovní vidí jinak.

        Mám tento příběh rád. Pomáhá mi ve chvílích, kdy se mne můj hřích snaží odradit od toho, abych svůj problém řešil s Bohem. Ďábel se mi snaží namluvit, že Bůh o takové lidi, jako jsem já, nestojí. Snaží se v mých očích z Boha udělat bytost, která mne nenávidí. Příběh o povolání Leviho mi ale dodává novou odvahu, abych znovu vyslovil: "a odpusť nám naše viny..."

        Ježíš se nebál vstoupit do domu kolaboranta a zrádce. Odpovídá tím na touhu jeho srdce po naději na věčný život. Viděl podobnou touhu i v srdci jeho kolegů a přátel.

        Ježíš vidí i do mého srdce. Pokud ho pozvu, přijde i ke mně.