"Mail" plný lásky

Dnešní díl seriálu "co když Bible nelže?" chci začít vzpomínou starou už skoro třicet let. Byla to doba, kdy v Československu neexistovaly mobilní telefony a o internetu a osobním počitači, díky kterému bychom mohli být v kontaktu s našimi blízkými, jsme neměli ani ponětí.

TACHOV
21.3.1984

Má milá Bohunko,
je jaro. A tak i když už jsem unavenej a chce se mi spát, Ti chci poslat první jarní pusu. Ostatní až zítra. Teď Ti přeji dobrou noc a sladké probuzení.
...
Teď už je čtvrtek dopoledne. Přečetl jsem si Tvůj poslední dopis, za který Ti děkuji.
Tím, že nestihneš odpovědět na mé dopisy, se netrap. Ne, že by mi to bylo jedno. Byl bych rád, kdyby to šlo. Ale vím, že máš málo času. Taky jsem míval v době, kdy jsem studoval, málo času. A proto se těším, až bude 1.června. Protože to už budeš mít ten kolotoč za sebou. I když Ti zase začnou jiné starosti. Budeš chodit do práce. Však víš. Ale snad si vybereš takové zaměstnání, kde si nebudeš muset brát práci domů.
Já zde mám poslední dobou na psaní čím dál víc času. Ale také se mi nejlíp píše, když je krátce po tom, co jsme byli spolu. Určitě to poznáš sama, že některé dopisy mi dají moc práce.
.....
Bohunko, je deset hodin a tak budu končit. Chci, aby tento dopis šel dnes a tak ho musím dát klukům dříve, než pojedou na poštu.

Ahoj
pusu Ti posílá
Vlastík.

PS:  Chtěl bych být teď s tebou.
Vlastně nejen teď, ale pořád.
Jednou se dočkám.

To je malá ukázka z dopisů, které jsem psal mé milé z Tachova, kde jsem díky vojně strávil jeden rok svého života. Ona se zrovna chystala na maturitu a já se těšil na chvíli, kdy mi skončí vojna a bude už jen na nás, jak často se budeme vídat.

V minulé kapitole jsme zjistili, že je tu někdo, kdo nás má rád. Je to Bůh, který si přeje, abychom se s ním seznámili. Touží po tom, abychom poznali, že nás má rád. Dělá vše pro to, abychom se i my naučili milovat. Nejen jeho, ale i své blízké.

BIBLE – dopisy o lásce
Ve vztahu s Bohem máme podobný problém, jaký jsem měl tehdy v Tachově. Do Boršic u Buchlovic, kde bydlela má milá, to bylo víc jak čtyři sta kilometrů. Pokud jsme se chtěli dále poznávat a vyjadřovat si, jak se máme rádi, museli jsme si psát.

Také Bůh se rozhodl nám napsat. Těch šedesát šest dopisů, které hovoří o Boží lásce, tvoří Bibli. V každém z nich je něco, co je důležité pro naše poznání Boha. Všechny ale mají něco společného – ve všech můžeme číst, že nás Bůh má rád.

Bible je vzácný dar. Když musel Jan Ámos Komenský kvůli své víře v Boha opustit svou vlast, napsal všem svým krajanům následující vzkaz:

"Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!
A poněvadž Pán náš Písma svatá zpytovati poručil, odkazuji tobě za dědictví knihu Boží, Biblí svatou, kterouž synové moji z původních jazyků (kterýmiž je Bůh psáti byl poručil) do češtiny s pilností velikou (do patnácti let na té práci strávivše několik učených a věrných mužů) uvedli, a Pán Bůh tomu tak požehnal, že málo ještě jest národů, kteříž by tak pravdivě, vlastně i jasně svaté proroky a apoštoly v svém jazyku mluvící slyšeli. Přijmiž to tedy za svůj vlastní klénot, vlasti milá, a užívej toho k slávě Boží a  svému dobrému a užitečnému vzděláni..." (J. A. Komenský, Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, 1650)

Často čtu různé polemiky o Bibli. Jedni ji chválí a tvrdí, že si bez ní už nedokáží představit svůj život. Jiní ji naopak nemohou přijít na jméno a tak se v ní snaží za každou cenu najít nějakou chybu.

Bible má zvláštní historii. Bůh zvolil zvláštní formu. Nenapsal dopisy sám, ale požádal čtyřicet lidí, aby popsali své zkušenosti s Boží láskou. Bůh nediktuje, ale nechává na autorech jednotlivých částí, aby vlastními slovy popsali to, co s ním prožili. Tak postupně, během šestnácti století, vznikalo šedesát šest dopisů, které nám pomáhají poznat Boží lásku k nám. Odhalují nám přitom i jeho další vlastnosti.

Nejstarší části Bible je kniha Jób, která byla sepsána patnáct století před naším letopočtem. Nejmladší je naopak evangelium, které na konci prvního století našeho letopočtu napsal apoštol Jan.

To, co na Bohu, kterého nám představuje Bible, obdivuji, je jeho ochota riskovat, že těch čtyřicet vybraných autorů zvládne vše tak, jak je třeba. Dokonce dovolí, aby se v jejich vzpomínkách objevilo něco, co se nám jeví jako chyba.

Například Matouš napíše, ze se Ježíš v gadarenské krajině setkal se dvěma muži, kteří byli posedlí démony. Marek a Lukáš píšou jen o jednom nemocném ubožákovi. Je to chyba nebo Marek s Lukášem píšou o jiném setkání? Ježíš uzdravil mnoho lidí, kteří byli posedlí démony. Na druhé straně evangelisté jsou jenom lidé. Marek s Lukášem tyto příběhy znali z vyprávění. Klidně se mohlo stát, že se vypravěči spletli. Mohl se ale zmýlit i Matouš, přestože ten byl u toho, když stádo vepřů, do kterých vstoupili démoni, skončilo ve vlnách Galilejského jezera. Ale i jeho mohla zradit paměť.

Často slýchám, že křesťané v minulosti upravovali Bibli tak, aby vyhovovala tomu, co chce církev učit. Že v ní dříve byly myšlenky, které podporovaly víru v převtělování. Co myslíte, kdyby to byla pravda, zůstaly by v Bibli tyto drobné rozdíly v podání některých příběhů? Nebyly by naopak tyto texty těmi prvními, které by byly opraveny?

Texty Bible jsou pro křesťany tak posvátné, že v nich ponechávají i to, co se nám může jevit jako chyba. Pro mne osobně je to důkaz, že se žádné vymazávání a korektury v minulosti nekonaly.

K ČEMU JE BIBLE DOBRÁ?
Pokud chceme mít z poznání Bible užitek, bude dobré, abychom se jí samotné zeptali, co nám nabízí. Jinak totiž můžeme prožít zklamání, které už od přemýšlení nad touto knihou odradilo mnoho lidí.

Poznání Boha
Ježíš v jedné diskuzi se znalci Starého zákona, kterému se tehdy říkalo Písma, prohlásil: "Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně." (Jan 5,39)

V Bibli najdeme mnoho zajímavých informací o vzniku světa, ale to není hlavní důvod, proč byla sepsána. Nemá se nám stát ani kronikou Izraelského národa nebo prvních křesťanů. Není ani učebnicí biologie, astronomie nebo dějepisu, přestože nabízí zajímavé poznatky i z těchto oborů.

To, že Bůh existuje, může vnímavý člověk poznat i pozorováním světa, ve kterém žije. Z tohoto pozorování je možné dokonce odvodit mnohé vlastnosti, které tento Bůh má. Pokud to, co vidím okolo sebe vymyslel a vytvořil, pak musí být moudrý, mocný a také má smysl pro krásu. Příroda už mi ale neukáže, jak se vyrovnat se zlem, které v ní také vidím, nebo se smrtí, která je přítomná všude okolo mne.

Na podobné otázky mohu najít odpovědi v Bibli, pokud se rozhodnu je hledat a nebojím se tomuto hledání věnovat dostatek času. Bible mi pomůže poznat Boha jako milujícího tátu, kterému na mně záleží.

Pochopení smyslu života
Každý z nás si alespoň jednou v životě položí otázku: "Má můj život nějaký smysl? A pokud ano, pak jaký? Mohu být trvale šťastný a spokojený?"

Podívejme se do Bible na možnou odpověď: "Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? ³²Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.
³³Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. ³⁴Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení." (Matouš 6,31-34)

Chceš-li být šťastný, začni každý den přemýšlet o lásce, kterou ti nabízí samotný Bůh. Neboj se mu hned ráno říci, že na něho spoléháš. Vždyť on ví, co potřebuješ k tomu, abys tento den neprožil zbytečně. Bůh také ví, co z toho co máš nepotřebuješ a můžeš se o to rozdělit s někým, komu to právě chybí.

Nejtěžší je dělat správná životní rozhodnutí. Bůh mi v této oblasti nabízí svou pomoc. Je ochotný převzít zodpovědnost za můj život. Pokud jeho pomoc přijmu, už nikdy nebudu na svá rozhodnutí sám.

Světlo na jeden krok
Bibli čtu od svého dětství a mám v ní i svá oblíbená místa. Jedním z nich je 119. žalm. Jeho autor v něm napsal: "Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku." (Žalm 119,105) Tento výrok ale nebyl mým oblíbeným vždy. Zpočátku jsem ho totiž nechápal. Napadalo mne při něm: "Proč autor píše o Božím slovu jako o světle pro nohy? Spíš by mělo být světlem pro oči!"

Až později jsem zjistil, že v době vzniku tohoto textu používali lidé v orientu zvláštní lampičky, které se upevňovaly na palec u nohy. Malé světélko svítilo jen na jeden krok. Právě tolik, kolik potřeboval poutník, když šel v noci neznámou krajinou.

Bible mi neříká, co mám dělat za týden, měsíc nebo rok. Ale pomáhá mi poznat, co mohu udělat právě teď. Dává mi dostatek poznání k tomu, abych právě teď udělal správné rozhodnutí. A až přijde další rozhodování, znovu mi poradí, co mám udělat.

Odhaluje budoucnost
Téměř každý časopis dnes nabízí svým čtenářům horoskop. Znám lidi, kteří podle horoskopů plánují svůj život. Další zase čas od času navštíví třeba kartářku a věří, že díky její předpovědi budou lépe připraveni na to, co je čeká.

Vracel jsem se z Prahy. Už jsem byl skoro doma. Seděl jsem ve vlaku a podřimoval. Na vedlejší sedadla se usadily dvě dámy a začaly si povídat. Byly tak hlasité, že mi zahnaly můj spánek.

Jedna z nich začala vyprávět o tom, jak jí vyšel poslední horoskop: "Představ si. Bylo v něm napsáno, že mne uprostřed týdne pozve šéf na oběd. A v pátek mne šéfová pozvala na večeři. To je neuvěřitelné, jak to funguje..."

Lidé chtějí znát, co je čeká. Přiznám se, že já bych nechtěl dopředu vědět, co mne v životě potká. Pokud přijde radost, tak si ji dokážu vychutnat i bez toho, že bych o ní musel vědět předem. Kdybych dopředu věděl, jaké starosti mi přinese můj život, asi bych se tím trápil už předem.

Prorok Ámos napsal: "Ovšem, Panovník Hospodin nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství prorokům, svým služebníkům." (Ámos 3,7) Bůh nám prostřednictvím biblických proroctví odhaluje vzdálenou budoucnost. Prozrazuje nám, jak dopadne vesmírný zápas mezi dobrem a zlem. Vedle toho také jasně říká, jak moc Bůh touží po tom, aby nás mohl vzít do svého nebeského království.

JAK ČÍST BIBLI?

Můj táta dostal jako mladý kluk knihu básní. Když dárce odešel, táta otevřel první báseň a začal číst. Nezaujala ho. Podíval se na druhou a pak na pár dalších. Po chvíli sbírku básní uložil do knihovny.
O několik let později dostal pozvání na besedu se známou básnířkou. Moc se mu nechtělo. Básně nepatřily k jeho oblíbené četbě a tak si říkal, co může čekat od ženské, která píše básně? Nakonec ale šel, aby udělal radost kamarádce, která ho pozvala. Byl příjemně překvapen. Nakonec byl jedním z těch, kdo s básnířkou besedovali dlouho do noci.
Když se po skončení besedy vracel domů, tak si najednou vzpomněl na sbírku básní, která ležela v knihovně. Vždyť ji napsala ta skvělá autorka, se kterou se právě seznámil. Doma, přestože už byla pozdní noc, začal číst ty básně znovu. Četl je jednu za druhou, až nakonec přečetl všechny. Už to nebyly nudné řádky. Díky těm básním mohl ještě lépe poznat názory ženy, se kterou ten večer tak dlouho diskutoval.

Podobné je to i s Biblí. Pokud alespoň trochu neznáme jejího autora, může se nám zdát nezáživná. Pokud ale připustíme, že ji nechal napsat Bůh, protože mu na nás záleží a přeje si, abychom ho lépe poznali, stane se pro nás její čtení novým dobrodružstvím. Na každé její straně objevíme nové informace o našem příteli.

Nakonec se na chvíle nad Biblí budeme těšit podobně, jako na dobré jídlo. Nakonec, zajímavé svědectví o tom podává samotný Ježíš. Po svém křtu prožil čtyřicet dnů na poušti. Celou tu dobu nic nejedl. Když se vracel do civilizace, setkal se se svým nepřítelem, který si myslel, že dlouhý půst oslabil Ježíšovu ostražitost. Říká mu: "Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby."

On však odpověděl: "Je psáno: `Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.´" (Matouš 4,4)

Pokud chceme mít ze čtení Bible maximální užitek, je dobré ji číst stejně pravidelně, jako se každý den věnujeme jídlu. Pokrm dává sílu našemu tělu, rozjímání nad Biblí zase posiluje naši schopnost dělat správná rozhodnutí.

Při rozjímání nad Biblí často nerozumím všemu, co čtu. Není to však nic, čím bych se měl nechat odradit od dalšího čtení. Apoštol Jakub radí: "Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána." (Jakub 1,5)

Bible je text, který pro nás nechal napsat Bůh, náš přítel. Jen on ví, proč nechal napsat právě to, co obsahuje Bible. Pokud něčemu z toho nerozumíme, rád nám vše vysvětlí.

Jako malý kluk jsem měl vždy hodně otázek. Dodnes obdivuji trpělivost všech, které jsem svými otázkami zasypával jako kulometnou dávkou. Často jsem dostával odpověď: "Vlastíku, to bys teď nepochopil. Vydrž. Brzy přijde den, kdy budeš mít dostatek poznání, abys pochopil."

Tato odpověď se mi tehdy vůbec nelíbila. Myslel jsem si, že mi dospělí něco tají. Zlobil jsem se na ně, že mi nechtějí zpřístupnit stejné poznání, jako mají oni. Pak jsem vyrostl a pochopil, že kdyby mi tehdy chtěli odpovědět na všechny mé otázky, tak bych to stejně nepochopil.

Podobné je to i dnes s Biblí. Pokud v ní něčemu nerozumím, tak říkám: "Bože, vysvětli mi, jak tomu mám rozumět." Na hodně otázek už mi Bůh odpověděl. Mnohé z toho, čemu jsem nerozuměl, už jsem pochopil. Ale mnohokrát jako bych slyšel: "Vlastíku, to bys teď nepochopil. Vydrž. Brzy přijde den, kdy budeš mít dostatek poznání, abys pochopil."

Jsem rád, že Bůh nechal napsat oněch šedesát šest dopisů o své lásce ke mně. Díky nim může mé poznání Boha každý den růst. Díky Bibli jsem se dověděl o tom, že mne Bůh miluje. Díky této knize jsem také zjistil, že je to Bůh, který mi odpouští, když dělám chyby. A když se mi vybaví Ježíšovo vyprávění o ztracené ovečce, tak si znovu uvědomím, že mne můj Bůh hledá, když na své životní cestě zabloudím.

Je to už dlouho. Tak dlouho, že si nevybavuji přesné okolnosti. Jen vím, že jsme se s Bohunkou tehdy nepohodli. Nikdy jsme neměli ve zvyku na sebe křičet nebo na sebe dokonce vztáhnout ruku. Přesto to i tak bolelo.
Problém byl v tom, že jsem hned nato musel odejít z domu na důležité pracovní jednání, ze kterého jsem se vrátil chvíli před půlnocí. Bohunka už spala. Jen jsem si ještě všiml, že jsem měl v ledničce balíček se svačinou na služební cestu. A také jsem měl v obýváku nachystaný oblek s čistou košilí a kravatou.
Ani jsem nešel spát, protože už o půl druhé mi z jesenického nádraží mi odjížděl vlak, kterým jsem musel jet, abych stihl školení. Zdřímnul jsem si teprve, když jsem v Zábřehu přestoupil na rychlík do Prahy.
Na školení jsem měl chvílemi problém s tím, abych neusnul. Když jsem sáhnul do kapsy pro kapesník, ucítil jsem, že je v ní ještě malá kartička. Vytáhl jsem ji a četl vzkaz, který na ní byl napsán: "Vlastíku, mám Tě moc ráda. B."

Dnes ještě Boha nemohu vidět tváří v tvář. Jsme na tom podobně, jako když jsem Bohunce v závěru dopisu napsal:
PS:  Chtěl bych být teď s tebou.
Vlastně nejen teď, ale pořád.
Jednou se dočkám.

Chtěl bych být se svým Bohem pořád. Vím, že to zatím není možné. Díky Bibli ale věřím, že se jednou dočkám okamžiku, kdy se setkáme, abychom se už nikdy nerozešli.

Jak to vidíš ty? Kdyby to, co říká Bible o Bohu byla pravda, nechtěl bys s ním být i ty? Nechtěl bys tohoto Boha poznat ještě lépe?
Ano? Tak mu řekni: "Bože, zatím Tě skoro neznám. Ale líbí se mi to, co o tobě říká Bible. Rád bych tě poznal lépe. Rád bych se stal tvým přítelem. Pomoz mi."

Další díl série "Co když Bible nelže?"