Má ještě Nobelova cena za mír nějakou cenu?

Nobelova cena  je  podle  Wikipedie vědci  považována za nejprestižnější ocenění. Nedávno mi kamarád poslal zajímavý příběh. Když jsem ho dočetl, můj obdiv k této ceně značně poklesl. Nakonec, posuďte sami.

V roce 1999 objevily čtyři dívky z protestantské střední školy v Kansasu na internetu příběh Ireny Sendlerowé, polské katoličky, co během 2.světové války zachránila 2500 židovských dětí. Když studentky viděly toto číslo, domnívaly se, že je to chyba tisku. Spolu se svým učitelem Normanem Conardem začaly ověřovat, jak to celé bylo. Zjistily, že uvedené číslo je pravdivé.

Irena Sendlerowá se narodila v rodině polského lékaře, který měl mezi svou klientelou převážně své sousedy Židy. Díky tomu se malá Irena od svých kamarádů, se kterými si hrála, naučila jidiš.
Na konci 1.světové války se táta při své práci nakazil tyfem a zemřel. Dceři ale láska k Židům zůstala. Vystudovala pedagogiku, místo učitelky ale kvůli své politické orientaci nesehnala. Na začátku 2.světové války pracovala na sociálním odboru varšavského magistrátu, kde se postupně začala dovídat o utrpení Židů v ghettu.
Rozhodla se jít v otcových stopách. Hledala různé cestičky k tomu, jak do ghetta vozit potraviny i léky a opačným směrem zase děti, které by jinak čekala jistá smrt.
Zpočátku na to byla sama. Později, když vznikla Rada pomoci Židům (Żegota), mohla vše začít dělat ve velkém. O rok později ji zatklo gestapo, které se z ní tři měsíce marně snažilo dostat mučením jména spolupracovníků i seznam rodin, které pečovaly o "její děti". Nakonec byla odsouzena k trestu smrti. Přežila jen díky statečnosti svých kamarádů z Żegoty.

Po válce se na ni v Polsku zapomnělo. Sama na tu dobu vzpomíná s trpkou příchutí: "Celý život se to se mnou táhne: To je Židovka, pomáhá Židům. Mám nálepku židovské matky."
Když z ní někteří chtěli udělat hrdinku, prohlásila: „Opak je pravdou. Moje svědomí mne stále bolí, že jsem nemohla udělat víc. Každé dítě, které bylo s mým přispěním zachráněné, dává smysl mé vlastní existenci a není důvodem ke slávě. Skutečnými hrdiny byli ti rodiče a děti, kteří se takovým způsobem museli rozcházet."

I když na ni v Polsku zapomněli, v Izraeli ji byl v roce 1965 udělen titul "Spravedlivý mezi národy". Svůj stromek v Aleji spravedlivých mohla kvůli komunistům, kteří ji odmítli povolit výjezd do Izraele, zasadit až roce 1983. V roce 1991 dostala čestné občanství Izraele. V Kansasu mají od roku 2002 vždy 10. března Den Ireny Sendlerowé. Před třemi roky se její příběh dočkal i filmové verze.

Učitel Norman Conard v roce 2007 navrhl Irenu Sendlerowou na Nobelovu cenu za mír. Přestože nominaci podpořil i polský prezident Lech Kaczynski a stát Izrael, zvolena nebyla. Norský parlament odhlasoval, že ji dostane Al Gore za projekt o globálním oteplování.

Po seznámení s tímto příběhem cena Nobelovy ceny za mír v mých očích značně klesla. Al Gore se svým projektem nesahá Ireně Sendlerowé ani po kotníky. Tak nevím, co ti poslanci norského parlamentu v roce 2007 při hlasování dělali.
Jejich rozhodnutí ale nemůže nic ubrat na hodnotě toho, co udělala Irena Sendlerová pro 2500 dětí z Varšavského ghetta. Před touto statečnou ženou, která by se letos 15.února dožila 100 let, v pokoře smekám.

Napsáno do rubriky "Život není fér"