Láska je naplněním zákona

Možná by se nám mohlo zdát, že Pavel v závěru svého dopisu do Říma opustil téma Zákona. Pozorný čtenář ale brzy zjistí, že tomu tak není. Zákon je jedním ze základních témat tohoto dopisu.

Zákon se pro někoho překvapivě objeví ve chvíli, kdy Pavel hovoří o roli lásky ve vztazích všech Ježíšových učedníků: "Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.
Vždyť přikázání `nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš´ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: `Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.´Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona." (Římanům 13,8-10) Při čtení těchto slov jsem měl dojem, jako by tu apoštol představil rovnici: zákon = láska.

Ježíš se jednou setkal s nesmírně bohatým mladým mužem. Tento mládenec byl také velice zbožný. Jednoho dne dává Ježíši otázku: "Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?"
On mu řekl: "Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!"
Otázal se ho: "Která?"
Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe."
Mladík mu řekl: "To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?"
Ježíš mu odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne." Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. (Matouš 19,16-22)

Bez Pavlovy rovnice zákon = láska bychom mohli mít dojem, že tento boháč má nebe jisté. Jeho vztah k Zákonu byl příkladný. Chyběla mu jen láska. Láska musí mít pravidla, podobně jako se zase Zákon nesmí stát jen mrtvou literou. Můžeme si tedy dovolit smělé tvrzení, že láska bez zákona není skutečnou láskou a také opačně zákon prožívaný bez lásky nemůže být opravdovým Zákonem.

Tento příběh nás ale učí ještě něco o vztahu lásky a zákona. Skutečná láska dokáže ukázat na nedostatek. Když skutečně miluji, dokážu upozornit na problém, který by mohl naši lásku narušit a nebo dokonce zničit. Láska není slepá vůči zlu a hříchu.

Často se setkávám s lidmi, které zneužívají jejich nejbližší a oni mají pocit, že je jejich křesťanskou povinností to snášet. Pepa léta pomáhal z dluhu svému otci, který dokázal všechny peníze prohrát v hazardu a ještě se zadlužit. Pak zašel za svým synem, který úspěšně podnikal a chtěl, aby mu zase pomohl. Pepa platil, protože si myslel, že jako křesťan nemá jinou možnost.

Jednou se o tomto problému zmínil svým přátelům, se kterými se jednou týdně setkával, aby se spolu modlili. V následné diskuzi pochopil, že se mýlí. Zjistil, že jako křesťan má naopak povinnost říci svému tátovi, že už mu nepůjčí. Kamarádi mu vysvětlili, že by měl svému otci navrhnout jasná pravidla, za kterých je ochoten mu pomoci začít splácet dluhy. Pokud na ně nepřistoupí a nebude je dodržovat, má svou pomoc ukončit a nechat tátu, aby sám na sobě poznal důsledky svého jednání.

V dopise do Korintu Pavel popisuje, jak vypadá láska, která je naplněním zákona:
"Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí,
láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch,
nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží,
láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne." (1. Korintským 13,4-7)

Neumím si představit muže, který má srdce naplněné takovou láskou a klidně je nevěrný své ženě. Neumím si představit ženu, která od Boha přijala tuto lásku a přitom pomlouvá své sousedy. Neumím si představit otce, který miluje své dítě a klidně dělá dluhy...

Pavel popisuje lásku, jakou poznal u svého Boha. Popisuje lásku, kterou nám ve svém životě ukázal Ježíš Kristus. Je to láska, kterou chce Bůh naplnit i mé srdce.