Kořistí ve vlastní pasti

         Znáte někoho, kdo stále vymýšlí, jak by někoho doběhl? Možná říká, že nekrade, ale jen využívá hlouposti druhých. Tito lidé mají ohromnou radost, když se jim podaří někoho přechytračit. A když na tom ještě něco vydělají, pak jsou ještě spokojenější.

         Problémem je, že ti, které napálili, jim to pak chtějí oplatit a tím startuje spirála vzájemných lapálií, které někdy mohou skončit i tragicky.

         Šalomoun ve svém pojednání a tom, že v naší společnosti nevládnou vždy ti nejmoudřejší, dodává něco, co nám může znít jako sbírka orientální moudrosti. V krátkých příslovích vyjadřuje skutečnost, se kterou musí počítat každý člověk, který chce zneužívat důvěry nebo naivity druhých k vlastnímu obohacení:
"Kdo jinému jámu kopá, sám do ní spadne,
   kdo bourá zeď, toho uštkne had,
   který se v její škvíře skrýval.
Kdo láme kámen, zraní ho střepina,
   kdo štípe dříví, způsobí si bolest." (Kazatel 10,8+9)

         O platnosti každé věty by se dal napsat román. Určitě znáte příběhy lidí, kteří se nakonec stali kořistí ve vlastní pasti, kterou nastrojili někomu jinému.

         Mně se při čtení Šalomounových slov vybavilo jméno Rudolf Slánský. Tento komunista se po 2. světové válce podílel na přípravě komunistického puče a po úspěšném únorovém převratu v roce 1948 se stal druhým nejmocnějším mužem Československa. Sám stál za popravami desítek lidí, kteří byli pro režim nepohodlní. Zdálo se, že ho čeká spokojený a šťastný život.

         Pak přišel  23. listopad 1951, kdy byl zatčen a uvězněn v ruzyňské věznici. Po dlouhodobém mučení se u politického procesu přiznal ke všemu, co ho jeho bývalí soudruzi naučili nazpaměť. Rok po svém uvěznění byl odsouzen k smrti a popraven oběšením.

         Rudolf Slánský byl Žid. Určitě znal i Šalomounovu knihu Kazatel. Kdyby se poučil z varování, která jsou v této knize napsána, nemusel dopadnout tak, že je dnes používán jako exemplární příklad platnosti slov, která se dostala i mezi naše lidová přísloví.

         Lidová moudrost také říká: "Co nechceš, aby ti dělali druzí, nedělej ani ty jim." Toto moudro má jednu vadu, vede k pasivitě. Mnozí lidé se pak řídí podle hesla: "Co tě nepálí, nehas!" Mají pocit, že když nebudou nic dělat, tak ani nikomu nešlápnou na kuří oko a budou mít svůj "svatý pokoj". Naše společnost, kde nikoho nic nezajímá, je obrázkem toho, k čemu takové nicnedělání vede.

         Já osobně mám radějimoudrost, jejímž autorem je samotný Ježíš. Ten ve svém kázání vyslovil radu:
"Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi.
V tom je celý Zákon i Proroci." (Matouš 7,12)

         Křesťanství nevede k pasivitě. Každý, kdo uvěří v Ježíše, se začne aktivně podílet na proměně společnosti. Nečeká, až budou pomáhat všichni. Pokud vidí někoho, kdo potřebuje jeho pomoc, tak mu ji poskytne.

         Ten, kdo se rozhodne pomáhat, se nestane kořistí ve vlastní pasti.