Když Židé žárlí

Je podle vás žárlivost dobrá nebo špatná vlastnost? Věřím, že se mnou budete souhlasit v tom, že záleží na konkrétním případu. Určitě existuje zdravá žárlivost, která nás motivuje k tomu, abychom se starali o své důvěrné vztahy. Láska v manželství totiž není samozřejmost. Je třeba ji stále budovat a také udržovat.

Existuje i chorobná žárlivost. To je stav, kdy si jeden z partnerů osobuje vlastnické právo na toho druhého. Tahle nemoc má na svědomí mnoho rozpadlých rodin i spoustu zbytečně zmařených životů. Této žárlivosti propadají nejčastěji lidé, kteří nemají zdravé sebevědomí. Ovládáním a terorizováním druhých lidí si chtějí vyléčit své nemocné ego.

Apoštol Pavel ale píše o žárlivosti, kterou považuje za prostředek k nápravě svých židovských spoluobčanů: "Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.
Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?
Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom, abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení.
Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!" (Římanům 11,11-15)

Pavel dělal všechno pro to, aby vzbudil zdravou a léčivou žárlivost židů vůči křesťanům. Měl ještě v živé paměti svůj vlastní stav před setkáním s Ježíšem. Byla to doba, kdy si byl jistý sám sebou a svým vyvolením. Byl si také jistý svým Bohem. Hospodin je přece Bohem Židů a pohani se k němu mohou dostat jen tehdy, když přestoupí k judaismu. Pak se potkal s Ježíšem a zjistil svůj omyl.

Pokud se podíváme do dějin křesťanství, zjistíme, že Židé začali opravdu žárlit. Jenže se jednalo o tu chorobnou formu, která pak stála spoustu křesťanů život. Než se ale začneme pohoršovat nad jednáním Židů, nezapomeňme si také připomenout desítky židovských pogromů, kterými jsme jim to v minulých staletích poctivě splatili.

Rád bych se ještě zastavil u jedné Pavlovy věty: "Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?" Setkávám se s křesťany, kteří věří, že v brzké době dojde k tomu, že všichni Židé přijmou Ježíše jako Mesiáše. A vycházejí přitom právě z Pavlova dopisu, který společně postupně procházíme.

Opravdu si Pavel myslel, že se jednou k Ježíši obrátí celý Izrael? Určitě si to jako Žid přál. Byl by pro to udělal cokoliv. Miloval svůj národ. Přál si, aby se k Ježíši přimkl celý Izrael, ale věděl, že to bude jinak: "...vidím slávu své služby v tom, abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení."

Pavel byl nohama na zemi. Věděl, že se mu ani žárlivostí nepodaří potlačit zatvrzelost většiny potomků Abrahama. Přesto se snažil zachránit alespoň některé. A v tom je nám příkladem. Ani nám se nepovede k Ježíši přivést všechny lidi, se kterými se setkáváme. Přesto bychom neměli vzdávat svou snahu přivést k Ježíši alespoň některé.