Když sliby nejsou chyby

"Sliby jsou chyby", říká jedno staré přísloví. Někdy jsme těmi slibujícími my, jindy jsme naopak těmi, kdo marně čekají na splnění daných slibů. Proč má dnes dané slovo tak malou váhu? Proč se už naši předkové naučili některé sliby stvrdit přísahou?

Na tyto otázky asi nenajdeme vyčerpávající odpověď, protože důvody mohou být různé. Někdo slibuje v dobré víře, že dané slovo splní. Další dopředu ví, že nic z toho, co naslibuje, nesplní.

Dnes mne v Bibli zaujal příběh z doby putování Izraelitů pouští. Když měli přejít Jordán, přišli za Mojžíšem zástupci kmenů Gádovců a Rúbenovců spolu s polovinou kmene Manasesovců s prosbou, aby se jejich kmeny mohly usadit v úrodné krajině před Jordánem. Mojžíš to odmítl, protože nechtěl dopustit, aby byla oslabena vojenská síla Izraele v dobývání území za Jordánem.

Na jeho námitku ale zástupci zmíněných kmenů odpověděli: "Tvoji služebníci učiní, jak náš pán přikazuje. Naše děti, ženy, stáda a všechen dobytek budou zde v gileádských městech. Ale tvoji služebníci přejdou Jordán, všichni vojensky vyzbrojeni před Hospodinem, aby bojovali, jak praví náš pán." (Numeri 32,25-27)

Gádovci, Rúbenovci a Manasesovci dali slib. Bible přináší svědectví, že ho také splnili. Když zabezpečili své rodiny, vydali se na cestu s ostatními kmeny a pomáhali jim získat nová území v zaslíbené zemi. Teprve ve chvíli, kdy měly všechny kmeny svůj nový domov, se tito bojovníci vrátili ke svým rodinám. Přitom tu nešlo o odloučení, které by trvalo pár týdnů nebo měsíců. Domů se vrátili po několika letech.

Na podobnou věrnost v plnění slibů asi myslel i David, když napsal píseň, která je v Bibli uvedena jako 15. žalm.
"Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu,
kdo smí bydlet na tvé svaté hoře?
Ten... kdo nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě,
nepůjčuje na lichvářský úrok,
nedá se podplatit proti nevinnému.
Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí." (Žalm 15)

Nemohu říci, že jsem splnil každý slib, který jsem dal. A i když si teď nevzpomínám, že bych někdy dopředu plánoval, že své slovo nedodržím, nemám odvahu tvrdit, že se to nikdy nestalo. Možná mne jen klame paměť.

Když jsem četl příběh izraelských kmenů, které se usadily před Jordánem, obdivoval jsem jejich schopnost splnit svůj slib, i když to znamenalo několikaleté odloučení od manželek a dětí. Obdivoval jsem také jejich důvěru vůči Hospodinu. Jejich rodiny byly po několik let odkázány na Boží ochranu, protože všichni bojeschopní muži byli desítky kilometrů daleko.

Pane, děkuji Ti za příklad těchto lidí. Pomoz mi, aby mé slovo mělo stejnou váhu, jako slovo mužů z kmene Gádovců, Rúbenovců a Manasesovců. Přál bych si, aby druzí považovali mé slovo za pravdivé i bez toho, že bych nejdřív musel přísahat.