Kdyby byl prorokem ...

            Ježíš je stále populárnější. Zástup, který ho doprovází, roste. Jsou v něm ti, které uzdravil, i ti, kterým pomohl pochopit, že Bůh nepřijímá jen bohaté, ale i chudé a nevzdělané. Zvláště prostí lidé v jeho přítomnosti cítí radost z Božího přijetí.

            Vedle těch, kteří za ním jdou s nadšením, je tu i skupina lidí, kteří ho považují za přímé ohrožení nejen své pozice, ale i existence celého národa. Hledají záminku pro jeho odsouzení. Jsou to farizeové a zákoníci. Proto nás možná překvapilo, že právě jeden z nich pozval Ježíše do svého domova, aby spolu společně pojedli. Ježíš jeho pozvání přijímá: Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu.
V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem.
Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: "Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice."
Ježíš mu na to řekl: "Šimone, chci ti něco povědět."
On řekl: "Pověz, Mistře!"
"Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?"
Šimon mu odpověděl: "Mám za to, že ten, kterému odpustil víc."
Řekl mu: "Správně jsi usoudil!"
Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: "Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy. Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje."
Řekl jí: "Jsou ti odpuštěny hříchy."
Ti, kteří s ním byli u stolu, si začali říkat: "Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?"
A řekl ženě: "Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!" (Lukáš 7,36-50)

            Farizeové usilovali o čistý a zbožný život. Snažili se žít v respektu před Božími zákony a dodržovali i všechna nařízení rabínů, kterých byly stovky. Proto se raději vyhýbali kontaktu s lidmi, o kterých se vědělo, že žijí v hříchu a moc se tím netrápí.

            Na hostinu přichází žena, kterou nikdo nepozval. Všichni o ní ví, že je hříšná. I když to Lukáš přímo nepíše, podle všeho se živila prostitucí. Šetřila peníze a doufala, že jednou bude mít tolik, aby mohla odejít někam, kde ji nikdo nepozná, a tam se vdá a založí rodinu. Proto si koupila vzácný parfém, který se používal při svatbách. Díky němu pak nevěsta několik dnů nádherně voněla. Tahle žena, kterou všichni "počestní" opovrhovali, teď vylévá vzácný olej na Ježíšovy nohy...

            Hostitel sleduje, co udělá Ježíš. Jako prorok přece musí poznat, s kým má tu čest. Tak proč se nebrání? Proč jí nezakáže, aby se ho dotýkala? Farizeus se pobouřen. Začíná pochybovat o tom, že udělal dobře, když Ježíše pozval do svého domu. Přemýšlí, zda nemají pravdu ostatní, kteří už nějakou dobu mluví o tom, že by se Ježíše měli co nejrychleji zbavit...

            Do těchto jeho úvah najednou vstupuje Ježíš. Řekne něco, z čeho je patrné, že dobře ví nejen o tom, jaká žena mu vylila na jeho nohy nádobku svatebního parfému, ale z toho, co Ježíš říká je zřejmé, že dokonce přesně ví, o čem jeho hostitel přemýšlí.

            Pochybnosti jsou najednou ty tam. Farizeus poznává, že Ježíš je víc než prorok. Dokáže číst v jeho nitru. Nic před ním neutají. Hostitel přemýšlí: "On to nakonec bude skutečně mesiáš!"

            Ježíš ví, proč přijímá pozvání do tohoto domu. Jeho hostitel potřebuje poslední důkaz. Když ho dostává, uvěří, že Ježíš není jen prorok. Poznává, že ho navštívil Bůh.