Jste jako hluchá kobra

Jsou to lidé, kteří mají pocit, že pravda je to, na čem se shodne většina. Nemají problém tu svou pravdu prosadit klidně i pěstí. Pokud jejich pravda selže, nic se neděje, protože samozřejmou součástí jejich života je i lež.

     Popis pokračuje dál:
"Jed jako kobře ze zubů vám kape,
   ale kobře hluché, která neslyší,
   hlas krotitele nechce poslouchat." (Žalm 58,5+6)
Obraz kobry, která tančí podle toho, jak jí fakír hraje na píšťalu, znám jen z filmů. Naživo jsem to nikdy neviděl. Je to ale něco, co ani vidět netoužím. Považuji to za zahrávání si se životem, který jsem si nedal, a proto bych s ním neměl ani hazardovat.
Ten, kdo žije bez Boha, se podobá takové kobře, která je ale hluchá, a proto se vymkla kontrole krotitele. Připomíná mi to situaci, která se odehrála před pár lety v jenom paneláku. Policie ho musela na několik hodin vyklidit. Bydlel v něm muž, který v teráriu choval jedovatého hada. Plaz využil chvíle, kdy terárium zůstalo nepřikryté, a zmizel. Policisté pak několik hodin prohledávali dům, než se jim hada podařilo najít a chytit...

     Být obyvatelem takového domu, asi bych si přál totéž, co říká ve svém žalmu i David, který se obrací na svého Boha:
"Bože, vyraz ty hadí zuby, zavři jim tlamy,
   vylámej šelmám jejich tesáky!" (Žalm 58,7) Jsou situace, kdy jsme zcela bezmocní a odkázaní na Boží intervenci. Čím dřív si to v takové chvíli uvědomíme, tím lépe pro nás, protože pak zbytečně neztrácíme síly v boji s něčím, co stejně nezvládneme.

     Daleko lepší je se připojit k Davidovi, který pokračuje:
"Ať zmizí rychle jako jarní sněhy,
   jako šíp zlomený, jak prasklá tětiva,
   jak slimák žhavým sluncem vysušený,
   jak lidský plod, který se mrtvý narodil." (Žalm 58,8+9) Výstižný popis toho, co čeká každého, kdo se rozhodne žít nezávisle na svém Stvořiteli. Jeho budoucnost se podobá slimáku, který se včas neschoval před poledním sluncem. Z hlediska věčnosti jsou na tom stejně, jako by se nikdy nenarodili.

     Ani jejich konec nebude příjemný:
"Dřív než trn bodláku se něčí kůže dotkne,
   ať skončí na ohništi v popel proměněn.
Tak budou smeteni pod nohy spravedlivých,
   každého z nich tvá pomsta potěší." (Žalm 58,10+11)

     Na tomto světě to zatím vypadá tak, že neexistuje žádná absolutní spravedlnost. To je ale podle Davida omyl, který jednou vyjde najevo:
"Přesvědčí se, že ještě melou ty tvé mlýny,
   že soudce Bůh svůj úřad nesložil." (Žalm 58,12)
Někdy bychom si přáli, aby ty Boží mlýny mlely rychleji. Je tu ale otázka: "Nesemlely by dnes i mne?"

Předchozí díl.