Jsem to stále já

Možná se vám to už také stalo. Četli jste příběhy o tom, jak mocně se Ježíš projevoval v dějinách církve a najednou vás napadla otázka: „Je Ježíš stále stejně mocný, jako v té době? Proč se dnes nesetkáváme se stejnými divy?"

Toto praví ten, který má sedmero duchů Božích a sedmero hvězd. Vím o tvých skutcích – podle jména jsi živ, ale jsi mrtev. (Zjevení 3,1)

Když se Ježíš představuje církvi v Sardách, použije obraz ze samého úvodu knihy Zjevení. Proč? Protože Sardy symbolizují období, ve kterém i reformované církve zažívají úpadek. Jejich zakladatelé zemřeli a s jejich smrtí umírá i snaha hledat pravdu. Protestanti pomalu zapomínají, proti čemu to vlastně „protestovali“.

Do této situace vstupuje Ježíš se svým varováním. Církev vypadá navenek jako živá, ale skutečnost je jiná. Ten, kdo se v ní chce setkat s Ježíšem, to má velice těžké. Boží jasné slovo stále více nahrazují polemiky teologů, kteří se navíc mezi sebou přou o to, kdo z nich má pravdu.

Tato atmosféra, v níž má větší váhu slovo filozofa než slovo Stvořitele, vede k tomu, že stále více členů církve upadá do stavu duchovní lhostejnosti a církev znovu pomalu umírá.

I naše doba má svá úskalí. Pravda jako by ztratila svůj obsah. To, co jsme se včera učili, už dnes neplatí. A tak i dnes můžeme přemýšlet nad tím, jak jedinečný je Ježíš, který je stále stejně mocný a přitom pořád pravdivý.

Pane Ježíši, jsi stále stejně mocný a chceš chránit i mne. Není snadné hledat pravdu. Pomoz mi ji nacházet a žít podle ní.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Vydrž do svítání ...