Jozue se loučí

         Léta plynou a Židé postupně osídlují zemi, kterou dostali od Hospodina. Žijí v bezpečí, protože všichni sousedé mají ještě v čerstvé paměti, co se stalo těm, kteří si dovolili Izraeli postavit do cesty.

         Jozue si užívá tohoto klidu a bezpečí. Byl jedním z posledních, kdo se také přihlásil o své dědictví: "Tak ukončili přidělování země do dědictví podle jednotlivých území. Jozuovi, synu Núnovu, dali Izraelci dědičný podíl mezi sebou. Podle Hospodinova rozkazu dali mu město, které si vyžádal, totiž Timnat-serach v Efrajimském pohoří. Vybudoval město a usadil se v něm."⁽¹⁾

Poslední výzva
         Jozue má konečně klid a může se věnovat své rodině a nejbližším příbuzným. Společně opravují a budují město Timnat-serach. Izraelský vůdce pomalu stárne. Sleduje, jak se daří jednotlivým kmenům. Všímá si, jak Bůh žehná těm, kteří dbají na dodržování zákonů. Neunikne mu ani to, že některé kmeny takové požehnání nemají, protože ve svém středu tolerují tajnou modloslužbu.
         S přibývajícími roky Jozue sleduje, jak mu ubývají síly. Jednoho dne vydá příkaz, aby se v Šekemu, mezi horami Ébal a Gerizím, sešel celý Izrael, všech dvanáct kmenů. Setkávají se u památníku, na kterém je do kamene zapsán celý Mojžíšův zákon.
         Jozue nechává velekněze, aby Izraeli zopakoval všechny paragrafy, které tu byly před léty vyryty do skály. Pak všem připomíná, co vše spolu zažili během dlouhého putování. Varuje před modlářstvím: "Sami jste viděli všechno, co učinil Hospodin, váš Bůh, všem těm pronárodům před vašima očima; neboť Hospodin, váš Bůh, bojoval za vás.
Pohleďte, přidělil jsem vám tyto zbylé pronárody do dědictví pro vaše kmeny, od Jordánu, se všemi pronárody, které jsem vyhladil, až k Velkému moři, kde slunce zapadá. Hospodin, váš Bůh, je zapudí od vaší tváře a vyžene je před vámi; a vy obsadíte jejich zemi, jak vám přislíbil Hospodin, váš Bůh.
A tak buďte zcela rozhodní a zachovávejte a čiňte všechno, co je napsáno v knize Mojžíšova zákona, abyste se od něho neuchýlili napravo ani nalevo..."⁽²⁾
         Židé dostávají důkladné varování. Pokud nebudou věrně sloužit Hospodinu, jeho požehnání je opustí a dopadnou hůř, než národy, které jim musely uvolnit místo: "Jestliže však přece odpadnete a přimknete se ke zbytku těch pronárodů, které ještě zbyly mezi vámi, a jestliže se s nimi spřízníte sňatkem a budete se mísit s nimi a oni s vámi, tedy jistotně vězte, že Hospodin, váš Bůh, už před vámi ty pronárody nevyžene...  A tak se i stane, že jako se na vás uskutečnilo všechno dobro, o němž k vám mluvil Hospodin, váš Bůh, tak na vás Hospodin uvede všechno zlo a vyhladí vás z této dobré země, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dal."⁽³⁾

Osobní vyznání
         Nakonec Jozue pronáší poslední výzvu, kterou doplňuje nádherným osobním slibem a vyznáním: "Bojte se tedy Hospodina a služte mu bezvýhradně a věrně. Odstraňte božstva, kterým vaši otcové sloužili za řekou Eufratem a v Egyptě, a služte Hospodinu.
Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte.
Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu!"⁽⁴⁾
         Když Jozue skončí, celý národ mu sborově odpoví: "Jsme daleci toho, opustit Hospodina a sloužit jiným bohům! Naším Bohem je přece Hospodin..."⁽⁵⁾
         Jozue se rozloučí a posílá všechny domů. Krátce nato umírá ve věku sto desíti let. Příbuzní ho pohřbívaní v jeho městě – Timnat-serachu.
_______________
⁽¹⁾Joz.19,49-50; ⁽²⁾Joz.23,3-6; ⁽³⁾Joz.23,12-15; ⁽⁴⁾Joz.23,14-15; ⁽⁵⁾Joz.23,16-17;