Ježíš představuje Otce

        "Celá maminka!" prohlásila kdysi naše sousedka, když na návsi poprvé potkala moji ženu s naším prvním synem. Nevšimla si, že právě vycházím z obchodu a tak to slyším i já. Když jsem šel druhý den s kočárkem já, uslyšel jsem od ní: "Celý tatínek!"

        Lidová moudrost říká: "Jablko nepadne daleko od stromu." Je to vlastně prosté vyjádření toho, co má na svědomí dědičnost. Apoštol Petr prožil více jak tři roky s Ježíšem. Byl jeho žákem, a proto mohl pozorovat svého Mistra daleko pozorněji než ti, kteří si jen čas od času přišli vyslechnout jeho kázání. Když Petr později píše dopis svým křesťanským spoluvěřícím, tak mimo jiné poznamená: "Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu."  (1. Petrův 1,21)

        Ježíš je ten, díky kterému se naše víra i naděje upíná k Bohu. Díky němu můžeme uvěřit zprávě, že Bůh je láska. To je centrum boje mezi dobrem a zlem, který probíhá v celém vesmíru i na naší planetě. Základním hříchem je satanovo tvrzení, že Bůh je zlý a má špatný charakter. Smutné je, že tomu dnes věří většina lidstva. I ateisté rádi říkají: "Kdyby byl Bůh, nemohlo by být na světě tolik bolesti a zla!"

        Jak bojovat proti této pomluvě? Bůh se rozhodl sestoupit na naši Zemi. Rozhodl se žít s námi. Ježíš se stal člověkem, abychom mohli v jeho životě vnímat, jaký je biblický Bůh. To se ale nelíbilo ďáblovi a proto se mu snažil jeho pobyt na naší planetě znepříjemnit.

        Smutné je, že mu v tomto boji se spasitelem a zachráncem lidstva nejvíce pomáhali židovští kněží a učenci. Apoštol Jan ve svém evangeliu zaznamenal Ježíšův rozhovor s lidmi, kterým se nelíbila představa Boha, který je milosrdný a který miluje nejen Židy, ale i pohany.

        Přečtěme si jejich dialog s Ježíšem: Ježíš jim odpověděl: "Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví. Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno."
Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali.
Ježíš jim řekl: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?"
Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh." (Jan 10,25-33)

        Ježíš má stejné vlastnosti jako jeho "nebeský Otec". Proto prohlásil: "Já a Otec jsme jedno!" My to dnes díky genetice chápeme. Jablko nepadlo daleko od stromu. Otec, Syn i Duch svatý jsou si tak blízcí, že nám splývají v jednoho Boha, v jednu bytost. Často se dokonce přeme o to, zda je Bůh jeden, nebo jsou tři...

        Apoštol Petr nám radí, abychom místo nesmyslných a nekonečných diskuzí o Ježíšově podstatě raději sledovali jeho život. Když se budeme dívat na Ježíše, uvidíme Boha. Život s Ježíšem nám dá odvahu vírou přijmout Boží nabídku spasení a díky tomu bude i každý další den našeho života naplněn nadějí a radostí z toho, že máme krásnou budoucnost. Věčnou budoucnost.