Je čas vstávat

Už jste někdy pořádně ponocovali? Jak se vám druhý den stávalo? Na mladých prý není poznat, když probdí celou noc. Pokud to samé udělá člověk středního věku, tak to na něm údajně poznat je. A jak je to s těmi, co už jsou staří? Ti prý, i když spí celou noc, tak ráno vypadají, jako by ji celou probděli.

Ale teď už zase vážně. Čím jsem starší, tím více si vážím spánku. Dřív jsem vydržel u televize někdy i přes půlnoc. Dnes, pokud něco začíná po deváté hodině večer, tak už o tom ani neuvažuji, protože vstávám v pět ráno.

Ale vzpomínám na prázdniny, kdy jsem šel na brigádu do továrny, kde se vyráběly gumové holínky – tzv. gumáky. Postavili mne na konec linky, kde jsem musel z pásu vzít desetikilovou formu s holínkou, dát ji do stroje, který zatavil všechny spoje a hotový gumák i s formou pak zavěsit na transportní vozík.

Bylo mi patnáct a plánoval jsem, jak ve dvě skončím v práci a hned půjdu na "Baťák", což bylo koupaliště vedle továrny. Jenže za směnu jsem musel dvakrát vzít do rukou 1 200 holínek na formě a tak jsem vlastně "navzpíral" 24 tun. Vážil jsem tehdy šedesát kilo a tak jsem byl po každé směně tak unavený, že jsem byl rád, když jsem ještě dojel domů, trochu pojedl a pak jsem spal až do rána.

Když mne ráno maminka budila do práce, tak jsem jí říkal, že je fašistka, protože nechtěla ani slyšet o tom, že bych zůstal doma. "Přihlásil ses na brigádu", říkala, "tak vstaň a mazej do práce. Chyběl bys tam!" Nakonec jsem vždy vstal a šel. Koncem týdne už únava nebyla tak hrozná a další týden jsem dokonce šel dvakrát z práce na koupaliště.

Tato příhoda se mi vybavila při čtení Pavlových slov: "Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla.
Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním." (Římanům 13,11-14)

Většina lidí, když je někdo budí, z toho není nadšená. Tady nás ale budí Ježíš, který má obavy, abychom nezaspali naše spasení. Prostřednictvím apoštola Pavla nás také varuje před tím, co nám naše procitnutí z duchovního spánku ztěžuje.

Když je tma, děláme někdy věci, za které bychom se za světla styděli. Podle Pavla je noc často prostorem pro činnosti, které pak způsobují ranní duchovní kocovinu. Proto bychom měli raději zůstávat u té činnosti, za kterou bychom se za denního světla nestyděli.

Je zvláštní, že i Ježíš občas ponocoval. Vždy to bylo proto, aby se mohl setkat na modlitbě se svým nebeským Otcem. Myslím, že takového ponocování se nemusíme bát ani my.