“Jak se dneska máš?“ “Ale, raději se neptej...“

My Češi,  spolu s dalšími Slovany,  prý máme  jednu zvláštnost. Když nám někdo  položí otázku: “Jak se máš?“, uslyší většinou vyhýbavou odpověď. Jako bychom se báli přiznat, že se máme dobře, ve strachu, aby nám druzí nezáviděli.

Stejně  se bojíme přiznat,  když se máme zle,  protože to by si
o nás ti druzí zase mohli myslet,  že jsme neschopní.

A tak je na tuto otázku možné slyšet různé odpovědi:
“Ále, ujde to...“
“Děkuji za optání...“
“Být to ještě o trochu lepší, nedalo by se to vydržet...“

Přitom se nemáme zle. O radost se většinou připravujeme tím,  jak se  díváme  na svůj život.  Když jsem se probudil  po jedné z prvních túr na Lysou horu a bolely mne nohy, nejdřív jsem brblal. Ale pak jsem si uvědomil, že mne nohy bolí po túře a ne po úraze nebo kvůli nemoci. Přemýšlel jsem o tom, kolik na světě žije lidí, kteří by byli rádi, kdyby je bolely nohy. Jenže je nohy bolet nemohou, protože už je nemají.

Tento  přístup  k  životu  nazýváme “pozitivním myšlením“.  Příkladem nám  může být  apoštol Pavel,  který z římského vězení, kde čekal na popravu, povzbuzoval své přátele na svobodě slovy: “Neustále se radujte!“ (Bible, 1.list Tesalonickým 5)
Přitom prožil velice dobrodružný a akční život. Sám ho popisuje slovy:
“Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři.
Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu,  v nebezpečí od pohanů,  v nebezpečí  ve městech,  v nebezpečí  v pustinách,  v nebezpečí  na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími,  v námaze do úpadu,  často  v  bezesných  nocích,  o  hladu  a  žízni, v častých postech,  v zimě  a  bez oděvu.“ (Bible, 2.list Korintským 11)
Pavel je příkladem optimisty. Mohl by naříkat na nepřízeň osudu, na zlé lidi, mohl by vymýšlet různé teorie spiknutí, ale on raději napíše: “Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ (Bible, list Filipským 4)

Dnes, kdybych zrovna neměl angínu a nebral antibiotika, byl bych touto dobou na horách. Ale protože angínu mám, musím být doma. Sedím u počítače a dívám se na fotky, které si čas od času udělám. Jedna z nich mne zaujala. Je z minulého týdne a její minuatura je součástí tohoto článku. Na místě, kde jsem se cestou na vrchol Lysé hory zastavil, je stín. Ale přede mnou je modré nebe a sluníčko, které ozařuje nejen nádhernou přírodu, ale i mou další cestu. Ten obrázek vyjadřuje i mé dnešní pocity. Teď mi zrovna není nejlíp, ale věřím, že zítra už to bude lepší a za pár dnů budu zase fit.

Můj kamarád rád říkával: “Raduj se. Ještě není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř!“ Je na tom kus pravdy. Pokud si umím představit, že by mohlo být ještě hůř, mám důvod k radosti.

Až se tě dnes někdo zeptá jak se máš, zkus se s ním podělit o něco dobrého, co právě prožíváš. Pomůžeš tím sobě i jemu.