Hospodin mi odpověděl

Příběh Jonáše je jedním z těch, na které si lidé dívají jako na pohádku. Přece není možné, aby ho spolkla velryba. Jenže, text neříká, že to byla velryba, ale velká ryba. Jaká? To nikdo z nás neví.

Text také říká, že Hospodin "nastrojil" velkou rybu. Co to znamená, že ji nastrojil? Prostě ji přichystal. Zajistil ji jako prostředek pro Jonášovu záchranu. Jak to udělal, to je jeho problém, nikoliv náš.

Jonáš pak píše, co prožíval, když ho nejprve pohltilo moře a pak ho spolkla ta mořská obluda: "I modlil se v útrobách ryby k Hospodinu, svému Bohu. Řekl: ³"V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě. ⁴Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne převalily.
⁵A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět. Tak rád bych však zase hleděl na tvůj svatý chrám! ⁶Zachvátily mě vody, propastná tůň mě obklíčila, chaluhy mi ovinuly hlavu. ⁷Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože!
⁸Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal; má modlitba vešla k tobě ve tvůj svatý chrám.
⁹Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují.
¹⁰Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť, co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása!" (Jonáš 2,2-10)

Nechci se teď pouštět do popisu toho, jak to "v břiše velké ryby" vypadalo a jak se tam Jonáš asi cítil. V každém případě měl čas na to, aby přemýšlel. Jonáš tuto šanci využil. Byl si vědom toho, že jako prorok zklamal. Neposlechl svého Pána a snažil se utéct od své povinnosti.

Volá k Bohu a jak píše, Hospodin mu odpověděl. Nebylo to ale zřejmě hned. Jonáš byl v té podmořské tmě tři dny a tři noci. Postupně se u něj něco mění.

Ještě, když byl na lodi a los ho odhalil, jako příčinu bouře, říká: "Vezměte mě a uvrhněte do moře, a moře vás nechá na pokoji. Vím, že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli mně." (Jonáš 1,12)

Teď najednou volá k Hospodinu. Už nechce zemřít. Ale není to strach ze smrti. Má strach z toho, že by zemřel jako Boží nepřítel. Ví, že Boha zklamal a teď touží po tom, aby dostal další šanci. Když mu ji Bůh dává, jásá a říká: "U Hospodina je spása!"

Zdálo by se, že teď už bude ve vztahu Jonáše k Bohu všechno OK. Další průběh děje nám říká, že tomu tak není. To by nás ale nemělo překvapovat, protože ani my nejsme jiní, než prorok Jonáš. I my prožíváme s Bohem zázraky, na které později zapomínáme a proto znovu padáme.

Pane, děkuji Ti za příběh Jonáše. Děkuji Ti, že bojuješ i o člověka, který Tě odmítne poslouchat. Děkuji Ti, že bojuješ i o mne. Kolikrát jsem Tě už ve svém životě odmítl a šel svou cestou. Už to nechci nikdy zopakovat. Přesto Ti  nemohu slíbit něco, co nedokážu dodržet. Děkuji Ti, že ke mně budeš i nadále milosrdný, protože Tvé odpuštění budu potřebovat až do posledního vydechnutí.