Hádka dvou přátel

Vzpomenete si ještě, kdy jste se naposledy pohádali? Jak jste se pak cítili? Jako vítězové nebo jako poražení? Dnes se chci vrátit k situaci, kdy apoštol Pavel navrhuje Barnabášovi, aby spolu vyrazili na další cestu, během které zjistí, jak se daří lidem, kteří přijali Ježíše během jejich předchozích evangelizačních misí.

Shodneme se na tom, že to byl dobrý nápad? Podívejme se, jak to nakonec dopadlo: Barnabáš chtěl s sebou vzít také Jana Marka. ³⁸Pavel však nepokládal za správné vzít ho s sebou, poněvadž je opustil v Pamfylii a v práci s nimi nepokračoval.
³⁹Vznikla z toho taková neshoda, že se spolu rozešli.
Barnabáš vzal s sebou Marka a plavil se na Kypr.
⁴⁰Pavel si vybral za spolupracovníka Silase, a když ho bratří poručili milosti Páně, vydal se i on na cestu. ⁴¹Procházel Sýrií a Kilikií a všude posiloval církve. (Skutky 15,37-41)

Na začátku hádky vždy nemusí být něco zlého. O tom nás přesvědčuje také tento příběh. Hádka mezi Pavlem a Barnabášem vyplývala z jejich rozdílného pohledu na Jana Marka. Pavel měl zato, že je Jan zklamal. Barnabáš mu chtěl dát ještě jednu šanci. Diskutují o tom, přou se, možná to bylo hodně emotivní.

Problém byl v tom, že se závěrečného hlasování zúčastnili jen oni dva. Sportovci by řekli, že výsledkem byla plichta. Nerozhodný výsledek. Protože nemají někoho, kdo by je rozsoudil, rozhodnou se nakonec jít každý svou cestou. Barnabáš s Janem Markem se vydali lodí na Kypr. Barnabáš se na tomto ostrově narodil. Jel tedy domů. Apoštol Pavel se Silasem zvolili pěší cestu územím Sýrie a Kilikie, kde dělali totéž, co Barnabáš s Janem na Kypru. Povzbuzovali své křesťanské spoluvěřící v jejich víře.

Hádky určitě nejsou příjemné. Někdy však mohou paradoxně posloužit i dobré věci. To se stalo i v případě Pavla a Barnabáše. Tím, že se vydali každý jinou cestou, udělali více práce. Navíc Pavel získal nového spolupracovníka a Jan Marek mohl využít novou šanci, kterou mu Bůh nabídl prostřednictvím Barnabáše.

Hádka nemusí vždy končit špatně. Pokud se z toho, co se při ní dozvíme, poučíme, může nakonec prospět nám a někdy i těm, kteří o ní nemají ani tušení.

Pane, mé hádky většinou tak dobře nekončí. Často po nich ve mně zůstane pachuť zatrpklosti. Nemám hádky rád. Snažím se jim vyhýbat. Proto,  když už se tak stane, uč mne, prosím, brát výměnu rozdílných názorů jako příležitost k růstu.