Drž se dobra.

V některých sportech se používá tzv. klamání tělem. Fotbalista naznačí, že kopne míč do levého rohu a na poslední chvíli ho pak pošle přesně opačným směrem. Ve formulích se jednou Kimi Raikkonen pět kol snažil v jednom místě předjet Michaela Schumachera zleva. V šestém kole si Michael znovu hlídal levou stranu a v té chvíli ho Kimi předjel zprava.

Je dobré používat podobnou taktiku i v lásce? Podle apoštola Pavla ne: "Láska nechť je bez přetvářky." (Římanům 12,9)

Mají-li se dva lidé rádi, tak si před sebou nemusí na nic hrát. Naopak, pokud zjistí, že se jeden z nich přetvařuje, tak to jejich vztahy naruší. I když pravda často bolí, lež a přetvářka nakonec bolí víc.

Pavel přidává ještě jednu radu: "Ošklivte si zlo, lněte k dobrému." (Římanům 12,9) Apoštol používá zvláštní termín. Máme "lnout" k dobrému. Já bych raději použil obyčejnější slovo – "drž se". Když řeknu "drž se jako klíště", každý, kdo někdy "chytil klíště", ví, jak to myslím.

Při čtení Pavlovy rady se mi vybavila vzpomínka na dětství. Tehdy jsme po sobě rádi házeli "kotlačkami". Byly to plody lopuchu, které fungovaly podobně jako suchý zip. Malými háčky se přichytily k oblečení a nebylo vůbec snadné je sundat. Pokud vám skončily ve vlasech, tak jste skoro mohli jít rovnou k holiči.

Pavel mi také připomněl příběh Jákoba. Podvedl svého otce Izáka a také bratra Ezaua. Když začal domýšlet, co by se mohlo stát, raději utekl z domova. O dvacet let později se vrací domů. Doprovází ho dcera, dvanáct synů a jejich čtyři matky. Pokračuje hodně pomalu, protože může cestovat jen tak rychle, jako jeho obrovská stáda.

Blíží se k rodnému hnízdu a má stále větší strach. Z opačného směru se k němu blíží bratr Ezau s hordou svých ozbrojených kumpánů. Už se nemůže dočkat, až to Jákobovi vše spočítá.

Jákob se bojí. Modlí se: "Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, tys mi pravil: »Navrať se do své země a do svého rodiště a já se postarám, aby se ti dobře vedlo.«
Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které jsi svému služebníku prokázal. Tento Jordán jsem překročil s holí, a teď mám dva tábory. Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezauovy, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mě, matku nad dětmi.
Ty jsi přece řekl: »Určitě se postarám o tvé dobro a tvé potomstvo rozmnožím jako mořský písek, jejž nelze pro množství sečíst.«" (Genesis 32,10-13)

Bůh mlčí a Jákob se bojí. Vybírá ze svého stáda ty nejlepší kusy a posílá je po svých služebnících jako "tučný" úplatek: "Pak vzal z toho, co vyzískal, dar na usmířenou pro svého bratra Ezaua: dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě bahnic a dvacet beranů, třicet velbloudic se sajícími mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset oslů." (Genesis 32,14-18)

Když služebníci odejdou vstříc Ezauovi, Jákob ještě odvede ženy a děti do bezpečí a pak zůstane sám. Je noc a on stále nemůže usnout. Najednou vidí, jak se k němu blíží stín. Nejprve si myslí, že ho chce přepadnout nepřítel. "Že by zvěd mého bratra?" říká si a hned na to začne boj, ve kterém se Jákob snaží bránit svůj život. Zápasí a najednou poznává, že bojuje s Bohem. V té chvíli slyší: "Pusť mě, vzešla jitřenka."
Jákob ale odmítá: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš." (Genesis 32,27)

Jákob se drží Boha a touží po ujištění, že mu bude i nadále žehnat. Ví, že Ezaua s jeho čtyřmi sty bojovníky nemůže porazit. Pokud ho nezachrání Bůh, je s ním i s jeho rodinou konec. Proto se teď drží Hospodina jako klíště a prosí o požehnání. Prosí o ujištění, že ho Bůh neopustil.

Jak to nakonec dopadlo?
Otázal se: "Jak se jmenuješ?"
Odpověděl: "Jákob."
Tu řekl: "Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls."
A Jákob ho žádal: "Pověz mi přece své jméno!"
Ale on odvětil: "Proč se ptáš na mé jméno?" A požehnal mu tam.
I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život." (Genesis 32,28-31)

Druhý den se potkal s bratrem. Je to závěr jako z hollywoodského filmu: "Potom se Jákob rozhlédl a vidí, že přichází Ezau a s ním čtyři sta mužů. I rozdělil zvlášť děti Lejiny a Rácheliny a obou otrokyň. Dopředu postavil otrokyně a jejich děti, za ně Leu s jejími dětmi a Ráchel s Josefem dozadu.
Sám se ubíral před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než k svému bratrovi přistoupil. Ezau se k němu rozběhl a objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho; oba zaplakali." (Genesis 33,1-4)

Podle Pavla se vyplatí lnout k dobrému – držet se Boha. Má to ještě jeden efekt. Pokud se držím dobra, tak si díky tomu časem zošklivím zlo. Naplní se na mně slova apoštola Pavla: "Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí." (Římanům 6,14)