Co křesťan, to vů...

"Ty se přece nemůžeš bránit. Vždyť jsi křesťan. Když ti chci dát do zubů, tak mi ještě musíš nastavit svou tvář a nesmíš uhnout! Tak je to přece v té vaší bibli."

Tahle slova jsem jako kluk vyslech od staršího a silnějšího souseda, který si ze mne chtěl udělat svého osobního otloukánka. Zmýlil se a myslím, že ho to tehdy i dost bolelo. Všiml si nás totiž můj starší bráška a dal mu výchovně co proto.

Nevím, odkud sousedovic kluk znal myšlenku z Ježíšova kázání: “Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Oko za oko, zub za zub´. Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou...“ (Bible, Matouš 5)
Podle Ježíše naše jednání nemusí vždy přesně kopírovat zákon. Někdy je lepší, když se vzdáme svého práva, které nám zákon nabízí, a raději utrpíme škodu. Jindy bychom zase na svých právech trvat měli.

Před pár léty jsem prodával obytný přívěs. Naši kluci vyrostli natolik, že už jsme se do něj všichni čtyři nevešli. Na inzerát odpověděl chlapík, bydlící kousek od nás. Chtěl přívěs využívat k podnikání na nedaleké přehradě, kde měl v plánu z něj udělat bufet. Přistoupil jsem na jeho návrh, že zaplatí ve třech splátkách. Začátkem června jsme sepsali smlouvu a po zaplacení třetiny ceny s přívěsem odjel.
Uplynul měsíc, pak druhý, ale žádná další splátka se nekonala. Když jsem zvonil u jeho bytu, neotevíral. Koncem září se najednou, i s přívěsem, který byl notně poničený, objevil u našeho domu. Chtěl odstoupit od smlouvy a vrátit peníze. Když jsem to odmítl, prohlásil: “To jste křesťan? Jako křesťan si přece ty peníze nemůžete nechat!“

On to tehdy řekl trochu jinak. Použil dost sprostých slov a urážek, ale to bych tu nerad opakoval. Když jsem pochopil, oč mu jde, dost důrazně jsem odpověděl: “Jestli si myslíte, že co křesťan, to vůl, tak se hodně mýlíte. Ano, jsem křesťan. Ale nejsem hlupák! Pokud chcete zpět své peníze, tak obytný přívěs uveďte do původního stavu a pak vám peníze vrátím i když bych nemusel.“

I křesťan se může chovat asertivně. Slušně a někdy i s patřičným důrazem obhájit svá práva. Mám právo říci NE na něco, s čím nesouhlasím. Mohu odmítnout pomoc člověku, který chce jen ZNEUŽÍVAT mou dobrotu. Pokud někdo ubližuje mému dítěti, je mojí povinností ho BRÁNIT.
V počítači mám už delší dobu uloženo "Desatero asertivního chování." Pomáhá mi v mém jednání s lidmi a proto se k němu čas od času vracím. (Jeho znění uvádím pod článkem, pro ty, kdo ho ještě neznají.)

Křesťan nemusí ustupovat násilí. Ale ani ho nemá stupňovat. Raději má udělat maximum pro to, aby došlo ke zklidnění emocí. Proto ve sporu s jedním klidně ustoupí a jinému, který rozumí jen síle, odpoví podle již zmiňovaného zákona ´oko za oko, zub za zub´...
Křesťan se může chovat asertivně. Ale také nemusí. Může se svobodně rozhodnout. Záleží jen na něm samém. Nakonec i Ježíš, když stál před soudem, odpověděl jednomu z dozorců: "Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?" (Bible, Jan 18)

Desatero asertivního chování
1.   Máš právo sám posuzovat své chování, myšlenky a emoce, a nést za ně i za jejich důsledky sám odpovědnost.
2.   Máš právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující tvé chování.
3.   Máš právo sám posoudit, zda a nakolik jsi odpovědný za problémy druhých lidí.
4.   Máš právo změnit svůj názor.
5.   Máš právo dělat chyby a být za ně zodpovědný.
6.   Máš právo říci: „Já nevím.“
7.   Máš právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.
8.   Máš právo dělat nelogická rozhodnutí.
9.   Máš právo říci: „Já ti nerozumím!“
10. Máš právo říci: „Je mi to jedno!“