Co je důležitější? Moc uzdravovat nebo důvěra?

            Díky zázrakům, které Ježíš koná, se za ním vydává stále více lidí. Někteří dokonce přinášejí své blízké na nosítkách, aby je ten nový Mistr mohl uzdravit. Lidé sledují, jak vrací slepým zrak, vidí, jak chromí chodí a teď dokonce probudil k životu mrtvou dceru představeného synagógy.

            Cílem Ježíšovy mise ale není jen dělání zázraků. Jeho prvořadým úkolem je ukázat lidem skutečný charakter Boha a připravit partu lidí, která po jeho návratu do vesmíru založí na naší planetě církev. Tohle společenství lidí bude pokračovat v tom, co je naučil jejich Mistr a Pán.

            Podívejme se, jak Lukáš pokračuje ve svém vyprávění: Ježíš svolal svých Dvanáct a dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci.
Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat.
A řekl jim: "Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty. Když přijdete do některého domu, tam zůstávejte a odtud vycházejte. A když vás někde nepřijmou, odejděte z onoho města a setřeste prach se svých nohou na svědectví proti nim."
Vydali se na cestu, chodili od vesnice k vesnici, přinášeli všude radostnou zvěst a uzdravovali. (Lukáš 9,1-6)

            Ježíš vysílá své žáky na jejich první misi. Dává jim k tomu vše, co budou potřebovat, aby mohli splnit daný úkol. Najednou mají zvláštní moc. Ježíš jim propůjčil schopnost, díky které mohou dělat stejné divy a zázraky jako jejich Mistr. Boží moc jejich prostřednictvím vyháněla démony a přinášela radost všude, kde místo démonů přebírá moc nad lidskými život Bůh.

            Vedle toho jim ale přikazuje, aby se na své první misii ve všem spolehli na Boží pomoc. Nemají si brát žádná zavazadla, peníze a zásoby. Nebeský Otec se o ně postará. Zajistí všechny jejich potřeby tak, aby se mohli plně věnovat svému poslání.

            Při čtení těchto textů jsem vždy obdivoval moc, kterou učedníci dostali. Tak trochu jsem ji záviděl. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil, že ty zázraky nebyly tím hlavním, co chtěl Ježíš během této mise učedníky naučit. Určitě to muselo být fantastické, když mohli poroučet nemocem, aby opustily těla lidí, kteří je prosili o pomoc. Stejně tak se radovali, když se posedlí zbavovali démonů, kteří je až do té chvíle ovládali.

            Během této mise je ale Ježíš chtěl naučit, že toto vše mohou dělat jen lidé, kteří se naučí plně důvěřovat Bohu. Proto sebou neměli peníze, zásoby a další výbavu, kterou si poutníci většinou berou s sebou. Ráno nevěděli, kde budou večer spát a co budou jíst. Večer uléhali a děkovali Bohu, že za sebou mají další den, kdy jim dal právě to, co potřebovali.

            Ježíš i dnes hledá nové učedníky. Chce je poslat na misi, jejímž cílem je záchrana lidí pro život v Božím království. Často čekáme, že nám Bůh svěří stejnou moc, jakou měli učedníci. Jsme pak zklamaní, když je to jinak. Mnohokrát jsem dostal otázku: "Proč dnes neděláme stejné zázraky jako tehdy těch dvanáct učedníků?"

            Stejnou otázku jsem dřív kladl i já. Vlastně jsem se ptal Boha, proč je to dnes jiné. Během jedné takové modlitby mne napadla jiná otázka: "Vlastíku, když chceš stejnou moc, jakou disponovali učedníci, máš také stejnou důvěru v Boha? Dokázal bys opustit všechno, co máš a jít tam, kam tě Bůh pošle bez peněz, zavazadel a zásob?" Čestně jsem si pak musel odpovědět, že v této oblasti ještě potřebuji proškolit.

            Učím se důvěřovat svému Bohu. Učím se a věřím, že od něj dostanu i moc k tomu, abych mohl splnit právě ten úkol, který mi dá. Pokud mne jednou pošle k někomu, kdo bude potřebovat uzdravit, tak jsem si jistý, že mne v té chvíli obdaří i touto mocí.