Cílem víry je spasení.

        "Tak mi toho svého Boha ukaž!" Kolikrát už jsem něco podobného slyšel. "Dokaž mi, že existuje Bůh a já pak začnu věřit." Podobné výzvy nebývají moc upřímné, protože po nich většinou následuje výsměch a nebo urážky na adresu věřících.

        Víra je něco, co se dokázat nedá. Je to niterné poznání existence Boha, které je ale nepřenositelné. Na jedné straně je to škoda, což si věřící člověk uvědomuje, když se někdo z jeho blízkých vydá jiným směrem než cestou víry. Na druhé straně je to dobře. Bůh nám tak dává svobodu pro naše vlastní rozhodnutí.

        Apoštol Petr si je velice dobře vědom toho, jak těžké je "dokázat" pravdivost víry. Ve svém dopise píše: "... v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší." (1. Petrův 1,7-9)

        Většina ze čtenářů Petrova dopisu nikdy neviděla Ježíše. Přesto v něho uvěřila na základě vyprávění jeho učedníků. Věřili v toho, kterého nikdy neviděli a těšili se, že ho jednou uvidí. Jejich víra byla tak silná, že už předem jásají nevýslovnou, vznešenou radostí.

        Při čtení Petrových slov se mi vybavila příhoda z doby, kdy se ještě Petr s Ježíšem mohl vídat. Ježíš se po svém zmrtvýchvstání ukázal svým následovníkům. Nebyli u toho ale všichni. Matouš později vzpomíná: Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní mu řekli: "Viděli jsme Pána."
Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím."
Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: "Pokoj vám."
Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!"
Tomáš mu odpověděl: "Můj Pán a můj Bůh."
Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili."
Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu." (Jan 20,24-31)

        Určitě jste už někdy slyšeli termín "nevěřící Tomáš". Má původ právě v této příhodě. Ale nekřivdíme Tomášovi, když mu dáváme tento přívlastek? Kdybychom na jeho místě byli my, nedopadli bychom stejně? Ani tehdy nebylo snadné uvěřit, že Ježíš vstal z mrtvých. Celý Jeruzalém byl plný falešné zprávy, podle které učedníci ukradli Ježíšovo tělo a teď tvrdí, že byl vzkříšen...

        Není snadné uvěřit v Ježíše. Není snadné věřit, že někde ve vesmíru žije a kraluje Bůh, který mne má rád. Není snadné pochopit, že i na našem světě, kde dnes narůstá násilí a zlo, jednou zavládne Boží láska a spravedlnost. Není snadné být křesťanem a věřit, když se nám většina směje...

        Není snadné věřit a jásat nevýslovnou, vznešenou radostí. Možná právě proto Petr všem, kdo věří a už teď jásají nad Boží láskou, píše: "... tak docházíte cíle víry, spasení duší." A Jan k tomu dodává: "... abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu."

Cílem víry v Ježíše Krista je spasení – věčný život v nebeském království.