Budou v nebi jen křesťané?

Pod článkem "V Bibli najdeš odpověď na každou otázku" jsem v diskuzi dostal velice zajímavý dotaz. Krátce jsem odpověděl a  slíbil, že se vyjádřím ještě v dalším článku.

Otázka v nadpise vychází z dotazu, který zněl: "Velmi by mě zajímalo, jak to asi Bůh myslí s tou svobodnou.. vůlí rozhodnout se u muslimských a buddhistických národů. Oni přeci nemají stejnou možnost volby, jako lidé narození v křesťanském světě, když jsou od malička obklopeni vírou, nebo filozofií svých předků. Znamená to snad, že těch několik miliard lidí Bůh prostě zatratil a nedal jim vůbec šanci..? Jak to podle Vás, autore, je..?"

Reagoval jsem takto: Na tuto otázku odpovídá apoštol Pavel, který píše: "Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají." (Římanům 2,14)
Tím zákonem je pravidlo, které je zapsáno už ve Starém zákoně a které cituje i Ježíš: "On mu řekl: `Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.´ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." (Matouš 22,37-40)
Ten, kdo hledá Boha a miluje své bližní, nebude Bohem odsouzen, ať žije v jakékoliv kultuře. Bůh, podle Bible, vidí do našeho "srdce" a tak ví, zda toužíme po životě v jeho království, kde bude vládnout láska, nebo jsme jen sobci, co myslí sami na sebe.
Pokud byste chtěl/a vědět víc, napište mi na můj mail.

Ke své odpovědi v diskuzi bych rád doplnil tři zajímavé texty. Ten první je z doby vlády krále Davida. Dokazuje, že už tehdy se lidé zabývali touto otázkou. 15.žalm nabízí Davidovu odpověď: "Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře?
Ten, kdo žije bezúhonně,
ten, kdo jedná spravedlivě,
ten, kdo ze srdce zastává pravdu, nemá pomlouvačný jazyk,
druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu,
pohrdá tím, kdo je hoden zavržení,
váží si těch, kdo se bojí Hospodina,
nemění, co odpřísáhl, byť i ke své škodě,
nepůjčuje na lichvářský úrok,
nedá se podplatit proti nevinnému.
Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí." (15.žalm)

15.žalm ukazuje, jak vypadá láska k bližnímu v praxi. Vlastně hovoří i o lásce k Bohu. Apoštol Jan proto může napsat: "Řekne-li někdo: ´Já miluji Boha´, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí." (1.Janův 4,20)

Třetí biblický text je ze závěru knihy Zjevení Jana. V něm je naopak napsáno, kteří lidé zůstanou za branami Božího království: "Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři - každý, kdo si libuje ve lži." (Zjevení 22,15) Nezáleží na tom, jak "svatě a pobožně" mluví má ústa. Záleží na tom, v čem si libuji. Zda mám radost z toho, když mohu někomu ublížit a zranit, nebo mám naopak potřebu pomáhat těm, kdo to potřebují.

Bible na několika místech uvádí, jak láska k bližnímu vypadá a jak se projevuje. My křesťané na to někdy zapomínáme a pak nám hrozí, že se zaměříme jen na "teoretickou víru" a naše životní praxe zůstane za "hranicemi Božího království".
Paradoxně se tak může stát, že v nebeském království budou lidé, které v Sovětském svazu učili modlit se k soudruhu Leninovi a my, kteří se oháníme Kristem, zůstaneme za jeho branami.