Boží hněv II

Nejen ve Starém Zákoně, ale i na stránkách Nového Zákona se můžeme setkat s Bohem, který se hněvá. Jeden takový obraz hněvajícího Boha přináší apoštol Pavel v úvodní kapitole svého dopisu do Říma.

"Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů." (Římanům 1,18-23)

Stručně řečeno: "Buď slavíš Stvořitele, nebo stvoření!" Jiná možnost není. Každý člověk má potřebu někoho uctívat. Když odmítne uctívat Boha, udělá si brzy boha z něčeho nebo někoho jiného. Různí diktátoři jsou důkazem, že je možné začít uctívat i sebe.

Podle Pavla může každý člověk, který se dívá okolo sebe a přemýšlí o tom, co vidí, pochopit, že vedle viditelného světa existuje ještě svět neviditelný. Tyto světy spojuje někdo, kdo je vytvořil. Bible ho nazývá jednoduše Bohem.

Jak to dopadá, když odmítnu uznat, že nejsem dítětem náhody, ale že za mým životem stojí dokonalá vesmírná inteligence? Pavel píše: "Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.
Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování." (Římanům 1,26-31)

Jak se projevuje Boží hněv? Sesílá okamžitě oheň z nebe? Ne, dává nám prostor k tomu, abychom mohli pozorovat, jak vypadá život bez pravidel, která nás chrání před tím, abychom si ubližovali i před tím, aby někdo ubližoval nám. Stačí si večer pustit televizní noviny, abychom pochopili, jak pravdivě to Pavel popsal.
Jednou ale přijde chvíle, kdy prostor pro pozorování skončí. Bible hovoří o "době milosti". Až skončí, nastane okamžik pravdy. Pak se naplní i další Pavlovo konstatování: "Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují." (Římanům 1,32)

Důsledkem ignorování Boží nabídky je smrt. Je to stejné, jako když v autě nedbáte na varování kontrolky, která upozorňuje, že baterie není dobíjená. Chvíli to ještě jede, ale pak se auto zastaví a už se nepohne.

Pane, díky za Tvé varování. Dej mi moudrost, abych ho neignoroval. Pro mne jsi nejen můj Stvořitel, ale i Spasitel – věřím, že mne zachráníš před smrtí.