Bez vady a poskvrny

        Všichni, kdo žijeme na planetě Zemi, jsme závislí na hříchu. Jsme otroci zla a naším pánem je ďábel. Taková je současná realita světa. Hřích přitom nemá svůj původ na naší planetě, ale byl k nám zavlečen z nebe.

        Jak na tuto skutečnost zareaguje Bůh, původce života a pán celého vesmíru? Petr napsal: "Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů."  (1. Petrův 1,18-20)

        Pokud bychom si dali tu práci a prošli na stránkách Starého zákona texty o darech a obětech, zjistili bychom něco zvláštního. Vždy bychom byli vybídnuti, aby zvířátko, které chceme dát Bohu z vděčnosti, a nebo jako oběť za náš hřích, musí být bez vady.

        Proč tak přísný požadavek? Proč měli Židé dávat Hospodinu ta nejlepší zvířata ze svých stád? Odpověď je prostá. Obětní zvířátko mělo ukazovat na Ježíše Krista a jeho smrt na kříži.

        V knize Skutky apoštolů je popsán příběh etiopského úředníka, který přijal židovskou víru, a proto navštívil v době svátků Jeruzalém. Cestou domů četl starozákonní spis proroka Izaiáše a trápil se tím, že mu nerozumí: Anděl Páně řekl Filipovi: "Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy." Ta cesta je opuštěná.
Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše.
Duch řekl Filipovi: "Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!"
Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: "Rozumíš tomu, co čteš?"
On odpověděl: "Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!" A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho.
To místo Písma, které četl, znělo: `Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.´
Dvořan se obrátil k Filipovi: "Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví - sám o sobě, či o někom jiném?"
Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: "Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?" Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil.
Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. (Skutky 8,26-39)

        Všechny starozákonní oběti ukazovaly na skutečného "beránka", jehož krev má moc zachránit každého, kdo uvěří biblické zprávě o spasení. Když Jan Křtitel uviděl Ježíše, zvolal: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa..." (Jan 1,29)

        Pane, děkuji Ti, že jsi pro mne byl ochotný prolít svou krev. Děkuji, že mi dáváš naději na život ve Tvém království.