Bárta, Vondra, Gross a Desatero

"Je to špína," slyšel jsem dva důchodce, jak hodnotili současnou aféru okolo exministra pana Bárty.  Pak vzpomínali,  jaké to bylo v době,  kdy vládla jejich strana: "To by se tehdy stát nemohlo..."

Procházel jsem posledních dvacet let a v mé mysli se vynořovala různá jméno. Tři z nich jsem jmenoval v nadpisu a mohl bych přidat desítky dalších. Ty, kteří se velice rychle nezačali chovat stejně, jako komunistické panstvo, by člověk skoro spočítal na prstech jedné ruky.
Ne, nemyslím si, že před listopadem bylo vše bílé jako lilie. Papaláši byli v každé době stejní. Dokonce i před únorem 1948 a mohli bychom jít ještě dál.

Něco se ale u nás v posledních šedesáti letech změnilo. Jsme vedeni k tomu, že neexistuje nějaké univerzální morální měřítko. Kdysi jím bylo Desatero Božích přikázání. Dnes už nic takového nemáme. Pomalu se vytrácí rozdíl mezi pravdou a lží, nevíme, co je to dobro a co zlo. Vše je přece relativní.

Kdybychom se vrátili k Desateru, mnoho politiků by muselo okamžitě skončit. Pokud by bylo pravda vše, co se povídá, pánové Gross, Vondra, Bárta a další by nezískali své miliony, protože bychom je soudili podle krátkého paragrafu, který říká: "Nepokradeš!"
Pány Ratha, Topolánka, Klause a Paroubka bychom poměřovali dalším paragrafem, který zní: "Nesesmilníš!"
Některé podnikatele bychom odsoudili, protože přestoupili paragraf, který říká: "Nezabiješ!"
Mnohé novináře a reportéry by postihlo přikázání: "Nepromluvíš křivého svědectví..."

A co my? My přece nejsme vrazi, zloději nebo lháři. Než tak začneme mluvit, měli bychom si připomenout ještě jedno přikázání.Možná popisuje právě nás: "Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu." (Exodus 20,17)

Možná si říkáte, že závist přece není tak zlá jako krádež, nevěra, pomluva nebo vražda. V tom případě by bylo dobré popřemýšlet nad otázkou: "Co asi bylo na začátku pádů všech těch výše jmenovaných pánů? Nebyla to právě závist a dychtění po něčem, na co na začátku své kariéry neměli?"

Kritika toho, co je zlé, je na místě. Po soudech můžeme požadovat, aby postihovaly i trestné činy těch, kdo stojí v čele naší země a zneužívají své postavení.
Ale nezapomeňme přitom na sebe, na své touhy a očekávání. Dejme si pozor, aby nás naše závist a dychtění nedovedlo mezi ty, které dnes tak rádi soudíme a přejeme si i jejich odsouzení.