Áronova smrt

        Oblakový sloup se po několika dnech putování zastavil pod horou Hór. Židé budují tábor. Mojžíš se setkává s Hospodinem, který mu oznamuje smutnou zprávu:

        "Áron bude připojen ke svému lidu a nevejde do země, kterou dám Izraelcům, protože jste jednali vzpurně proti mému rozkazu při Vodách sváru. Vyveď Árona a jeho syna Eleazara vzhůru na horu Hór. Svlékni Áronovi jeho roucho a oblec do něho jeho syna Eleazara. Áron bude připojen k svému lidu, zemře tam."⁽¹⁰⁾ 
        Mojžíš s touto zprávou seznamuje celý tábor. Lidé přicházejí, aby se naposledy rozloučili s mužem, který za ně čtyřicet let přinášel oběti. Nebyl dokonalý ani svatý. Dokonce se přidal na stranu těch, kteří nahradili Hospodina zlatou sochou býčka...
        Nyní k němu přicházejí Hebrejové, objímají se s ním a pláčou.

Smutné loučení
        Druhý den odchází Mojžíš s Áronem a Eleazarem na vrchol hory, která se má stát místem, kde po své smrti bude Áron očekávat na okamžik, kdy se i nad jeho hrobem naplní zaslíbení: "Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost."⁽¹¹⁾
        Cestou spolu hovoří a vzpomínají na vše, co společně prožili. Hovoří také o vzkříšení a o nebeském domově, kde se opět setkají, aby se už nikdy nerozloučili.
        Najednou jsou na vrcholu. "V hlubokém zármutku sňal Mojžíš z Árona svaté roucho a oblékl do něj Eleazara, kterého Bůh ustanovil za Áronova nástupce. Kvůli hříchu, kterého se dopustil v Kádeši, byla Áronovi odepřena výsada sloužit jako Boží nejvyšší kněz v Kenaanu a přinést první oběť v této krásné zemi. Mojžíš měl pokračovat ve vedení lidu na samé hranice Kenaanu, avšak neměl do něj vstoupit."⁽¹²⁾

Smrt prvního velekněze
        Nakonec se posadí na zem. Objímají se a pláčou. "Tehdy na Hospodinův rozkaz vystoupil kněz Áron na horu Hór a zemřel tam čtyřicátého roku po vyjití Izraelců z egyptské země, pátého měsíce, prvého dne toho měsíce. Áronovi bylo sto třiadvacet let, když na hoře Hóru zemřel."⁽¹³⁾
        Mojžíš pak svého bratra pohřbil. Musel to zvládnout sám, protože Eleazar se jako velekněz nesmí dotýkat mrtvého. Společně sestupují dolů do tábora, kde na ně všichni čekají. Mlčí. Mojžíš přemýšlí. "Áronova smrt Mojžíšovi důrazně připomněla, že se blíží jeho vlastní konec. Hluboce pociťoval ztrátu člověka, s nímž se po tolik let dělil o své radosti a starosti. Mojžíš teď musel pracovat sám. Věděl však, že Bůh je jeho přítelem a ještě víc na něj spoléhal."⁽¹⁴⁾
        V táboře se pak okolo nich sešli všichni starší a velitelé kmenů. "Mojžíš jim řekl, že Áron zemřel v jeho náruči na hoře Hór a že ho tam pochovali."⁽¹⁵⁾ Táborem začínají znít pohřební písně a pláč: "Když celá pospolitost spatřila, že Áron zesnul, celý dům izraelský Árona oplakával po třicet dní."⁽¹⁶⁾
        Truchlení trvalo celých třicet dnů. Celý měsíc měli Židé "státní smutek". Oplakávali jednoho ze svých vůdců a spolu s ním i všechny své příbuzné, kteří byli pohřbeni v poušti. Za těch čtyřicet let jich bylo skutečně dost.
        Židé vzpomínají na minulost a přemýšlí o budoucnosti. Poučí se z toho všeho? Jsou už zralí na to, aby vešli do zaslíbené země?
        Také Mojžíš v tyto dny truchlení přemýšlí o budoucnosti. Kdo tento lid uvede do zaslíbené země? Bude mít jeho nástupce dost sil, aby to vše unesl? Dívá se na svůj dosavadní život a jeho zkušenosti s Bohem mu vracejí důvěru, že tak, jako to vše měl Hospodin ve svých rukách v uplynulých čtyřiceti letech, to bude i v době, kdy na Mojžíšovo místo nastoupí někdo nový. Bůh vybere toho správného. Stejně, jako když za Árona vybral Eleazara.
______________
⁽¹⁰⁾Num.20,24-26; ⁽¹¹⁾1.Kor.15,51-53; ⁽¹²⁾Na úsvitu str.200; ⁽¹³⁾Num.33,38+39; ⁽¹⁴⁾Na úsvitu str.201;  ⁽¹⁵⁾Na úsvitu str.200; ⁽¹⁶⁾Num.20,29;