Ani moudrost ani bláznovství

        Šalomoun se vydal hledat smysl života, štěstí a spokojenost. Chtěl naplnit až po okraj nádobku svých pozitivních emocí. Věřil, že to vše je možné trvale dosáhnout i bez Boha.

        Nejdříve hledá štěstí v poznání a moudrosti. Když se mu to nedaří, vydá se na opačnou stranu. Rozhodne se, že se nebude "stranit ani ztřeštěných a bláznivých". Ti totiž vypadají daleko spokojenější a také radostnější než vědci, kteří hledají odpovědi na základní otázky našeho života.

        Ztřeštěný člověk nepřemýšlí o tom, co bude zítra, netrápí se tím, že mu jeho pokus o další dávku adrenalinu nemusí vyjít, a protože se adrenalin chová jako droga, tah ztřeštěný člověk hledá stále silnější zážitky, protože ten předchozí už jednou prožil.

        Spousta těch, kteří svůj život zasvětili honbě za vyšší dávkou adrenalinu nakonec skončí buď s mozkem, který zničil alkohol, nebo s tělem, které už není schopno plnit svou normální funkci, protože nevydrželo necitlivé zacházení.

        Znám lidi, jejichž jediným adrenalinem je čekání, až jim pečovatelka vymění cévku nebo jim zvedne postel... Něco podobného zjišťuje také Šalomoun, když se nějakou dobu pohybuje v prostředí "ztřeštěných a bláznivých" lidí. Proto konstatuje:
"Poznal jsem však, že i to je všechno marnost
   a planá honba za větrem,
protože s moudrostí roste i hořkost
   a s poznáním přibývá bolest." (Kazatel 1,17-18)

        Král Šalomoun musí konstatovat, že vědění nebo naopak nevědění ke štěstí nevede. Jako moudrý člověk poznává, že blíž má ke štěstí člověk, jehož IQ je trochu omezené, protože svým rozumem není schopný domýšlet dopady svého jednání. Proto se dokáže šíleně radovat z toho, co moudrému připadá skoro jako sebevražda.

        Moudrost ani bláznovství není zdrojem trvalé radosti a štěstí. Vzdělání ani nevědomost nedávají mému životu věčný smysl. Můžeme o nich spolu s Šalomounem konstatovat, že je to jen marnost. Na konci obojího je totiž zmar – smrt – konec...

        V životě ale přece existují i další zdroje radosti než jen to naše poznání. To ví i Šalomoun, a proto se rozhoduje své hledání zaměřit trochu jiným směrem – odloží filozofování a vydá se cestou rozkoše.