Abys měl co vyprávět svým dětem

48. žalm je triumfální oslavou Hospodina. Díky jeho přítomnosti mohou obyvatelé Jeruzaléma žít v bezpečí. Nepřátelští králové se sice pokusili napadnout město, ale když si uvědomili Boží přítomnost, vzali nohy na ramena a utekli.

         V Hospodinově chrámu pak zazněla nová píseň. Chrámoví zpěváci zpívali děkovný chorál:
"Je to jen tvá milost, Hospodine,
   že smíme klekat ve tvém chrámu." (Žalm 48,10)
Tento text mne učí, že když přicházím v sobotu na bohoslužbu "do chrámu", nejsem to já, kdo slouží. Naopak, je to Bůh, který mne obdarovává svou milostí a dává mi ujištění, že mezi námi došlo ke smíření.

         Vždy, když tuto zkušenost smíření prožiji, mám potřebu hovořit o svém Bohu s každým, koho potkám. Něco podobného zřejmě prožíval i autor žalmu:
"Slávu tvého jména, Bože, budeme všude hlásat,
   do všech koutů světa, končin posledních." (Žalm 48,11)
Vedle Boží milosti je tu ale ještě jedna velice důležitá vlastnost:
"Ze tvé mocné ruky vychází spravedlnost." (Žalm 48,11)
Absence spravedlnosti na tomto světě brání některým lidem uvěřit, že může existovat dobrý Bůh. Říkají: "Kdyby existoval, pak by musel zničit všechno zlo." Také jsem tak kdysi uvažoval. Pak jsem ale pochopil, že pokud by tak Bůh jednal a ničil každé zlo hned v zárodku, brzy by mu všichni sloužili jen ze strachu a o to Bůh nestojí. Proto nám dnes dává možnost, abychom se sami rozhodli, na jakou stranu se přidáme. Zda si vybereme dobro nebo zlo.

         Pokud si vybereme dobro, pak díky Boží milosti, kterou od něho dostaneme, naše srdce naplní radost. Najednou uvidíme Boží spravedlnost, která není omezena našim počítáním času, protože se v plnosti projeví až v den posledního soudu.
Hospodinův soud odsoudí skutečné viníky. Není na něm žádný prostor pro justiční omyl. I to je důvod k radostnému oslavování nebeského soudce:
"Raduj se, Sijóne, jásejte, dívky,
   Hospodin soudí spravedlivě." (Žalm 48,11+12)

         Autor žalmu žije v Jeruzalémě. Je to doba, kdy Izrael věrně uctívá svého Boha a Hospodin mu proto může žehnat a také ho chrání. Všichni se cítí bezpečně. Symbolem bezpečí v té době byly pevné hradby a strážné věže, ze kterých město strážili vojáci. Proto jsme v žalmu vybízeni:
"Obejděte město, spočítejte věže,
Prověřte jeho pevné hradby.
   Také paláce si dobře prohlédněte,
   abyste pak dětem mohli vyprávět." (Žalm 48,13+14)
Jeruzalém musel být v té době nádherným městem. Také život v něm byl jistě plný Božího požehnání. Aby si však někdo nemyslel, že je to zásluha krále a mohutných hradeb, autor žalmu raději ještě přidá jeden verš:
"Bůh je naším Bohem navěky a navždy,
   naším vojevůdcem až do věčnosti."  (Žalm 48,15)
I když nežiji v Jeruzalémě, mohu se i já cítit bezpečně. Pokud dovolím Bohu, aby se stal hradbami mé rodiny a mého života, budu v bezpečí. Můj věčný život nikdo neohrozí.
To je něco, co bych si neměl nechat pro sebe. Měly by to slyšet mé děti i každý, koho dnes potkám.