350) Jidášova zbytečná smrt (Matouš 27,1-5)

Na dvoře veleknězova paláce musel být ještě jeden učedník. Možná tím budeme překvapeni. Tím učedníkem byl Jidáš – zrádce. V měšci, který mu visel u pasu, ještě cinkalo třicet stříbrných, které utržil za zradu. Seděl mezi lidmi a pozoroval, co se bude dít.

Ellen Whiteová nabízí v knize Touha věků zajímavou myšlenku: "Má-li být Ježíš ukřižován", říkal si Jidáš, "stejně k tomu dojde. Jeho zrada na konečném výsledku nic nezmění. Pokud Ježíš nemá zemřít, tak jej svým činem jen přiměje k tomu, aby se osvobodil." Jidáš na zradě v každém případě vydělá. Myslel si, že udělal výhodný obchod. (E.G.White - Touha věků str.460)

Věci se daly do pohybu. Jidáš přivedl velekněze, doprovázené ozbrojeným davem, do Getsemane a Ježíš byl zatčen. Jidáš čekal, co se bude dít. Pokud se Ježíš osvobodí, je Mesiáš. Když ne, je to asi podvodník.

Matouš pokračuje ve svém vyprávění: Když bylo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho připraví o život. Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pilátovi.
Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším a řekl: "Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!"
Ale oni mu odpověděli: "Co je nám po tom? To je tvoje věc!"
A on odhodil peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se. (Matouš 27,1-5)

Jidáš najednou pocítil výčitky svědomí. Místo, aby s nimi šel za Ježíšem, šel za velekněžími do chrámu a chtěl jim vrátit peníze. Ti ho odmítli. Nechtěli zpět peníze, které byly potřísněné krví nevinného. Přestože to byli oni, kdo Jidáše svedli ke zradě, teď se tvářili, že se jich to netýká. Ten ale pohodil stříbrné mince na chrámovou dlažbu a utekl za město.

Jidáš ještě stále mohl jít za Ježíšem a požádat ho o odpuštění. Mohl znovu najít klid pro svou duši a získat odpuštění, které by ho zbavilo mučivých výčitek svědomí. Jidáš tuto možnost odmítl...

Vždy, když čtu příběh o Petrově trojím zapření a Jidášově zradě, přemýšlím, jaký byl mezi nimi rozdíl. Oba zradili. Jeden to řešil sebevraždou, druhý se rozplakal. Proč? Proč to Petr zvládl a Jidáš ne? Jidášův problém byl v tom, že se poté, co si uvědomil svůj hřích,  nepodíval Ježíši do očí. Kdyby to udělal, uviděl by v nich stejné pochopení, jako Petr.

Proč se Jidáš na Ježíše nepodíval? Apoštol Jan ve svém evangeliu popisuje, jak se Ježíš po svém vzkříšení setkal se svými učedníky. Při této příležitosti se setkal i s Petrem a opakovaně se ho ptal, jak je na tom se svým vztahem ke Spasiteli: Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce!" (Jan 21,17)

Zatímco Petr věděl, že ho Ježíš miluje, Jidáš o tom pochyboval. Proto neměl odvahu přijít po své zradě k Ježíši a raději se oběsil. Škoda, že si raději více všímal společné kasy, než Ježíšovy lásky. Nakonec ho to stálo život. Ten pozemský a nejspíš i ten věčný.

Pane, mám radost, že jsem poznal Tvou lásku. Děkuji Ti za to, že k Tobě mohu přijít i poté, co Tě svým jednáním někdy zapřu.