326) Blahoslavený poslušný (Matouš 24,43-51)

Jedna z nejméně oblíbených vlastností v dnešní době je poslušnost. Nejdůležitější je přece svoboda. Možnost, dělat si, co se mi zlíbí. Do toho, co budu dělat, mi přece nikdo nebude mluvit...

Je zvláštní, že právě poslušnost zmiňuje Ježíš mezi vlastnostmi, které pomohou křesťanům přežít zničení jeruzalémského chrámu i samotný konec světa. Spasitel vypráví příběh se zajímavým koncem: "Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu.  Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.
Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas podával pokrm, který služebník je věrný a rozumný? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.
Když si však špatný služebník řekne: `Můj pán nejde´, a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci, tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů." (Matouš 24,43-51)

Vzpomenete si ještě na dětská léta? Poslouchali jste rádi? Já tedy určitě ne. Vždy jsem měl svou vlastní hlavu a jen nerad jsem se podřizoval příkazům těch starších.

Jednou jsem byl s tátou na nějaké výstavě. V jedné chvíli mi povídá: "Vlastíku, chvíli tu na mne počkej. Nikam nechoď, nebo se ztratíš. Za chvíli se vrátím." Sotva se ale táta vzdálil, zaujalo mou pozornost něco na druhé straně haly, ve které jsme zrovna byli. Pak jsem si všiml, že venku zrovna předvádějí novou motorku.
A pak jsem se ztratil. V těch pěti letech jsem měl pocit, že už tatínka nikdy nenajdu a že z toho snad i umřu. Hledání táty se mi zdálo nekonečné. Ke konci už jsem vyplakal všechny slzy. Když mne táta po dvou hodinách našel a viděl, jak vypadám, ani mi nehuboval. Kromě toho, že jsem na jeho tváři viděl radost z toho, že mne našel, mi vlastně nic neřekl. Jen mne objal a pak mi nabídl ruku, abych se jí mohl chytit. Držel jsem se ho jako klíště. Už jsem se nechtěl znovu ztratit.

Proto se vyplatí poslouchat. Proč? Protože i poslušný křesťan bude překvapen, když se vrátí hospodář – Ježíš Kristus. Jeho pán se totiž opravdu vrátí nečekaně. Poslušný služebník bude jeho návratem sice překvapen, ale nebude zaskočen. Po celou dobu, co byl pán pryč, se snažil řídit podle jeho pokynů a tak po prvotním překvapení bude mít v očích radost ze shledání.

Představte si, že jedete po dálnici do Prahy. Jedete si svou rychlostí sto třicet kilometrů v hodině a libujete si, jam vám cesta příjemně ubíhá. Občas vás předjede nějaký pirát silnic a ťuká si na čelo, že se tak vlečete. Pak se přehoupnete přes kopeček a v dáli uvidíte policejní auta a uniformy strážníků, co chytají ty, kdo jeli příliš rychle. Jak vám v té chvíli bude? A jak bude tomu pirátovi?

Bože, mnohokrát jsi mne v mém životě přesvědčil, že jsi dobrým Pánem a proto se vyplácí Tě poslouchat. Díky, že mne k ničemu nenutíš. Díky ta Tvou lásku i trpělivost, kterou se mnou máš.