319) Když chybí láska (Matouš 24,9-13)

Vraťme se dnes k textu, který nás inspiroval už minule. Je v něm ještě jedna myšlenka, kterou bychom neměli opomenout. Ježíš připomíná, v jaké době se vrátí na naši zemi. Současně také říká, jak budou vypadat vztahy mezi jeho následovníky.

Ježíš varuje své následovníky před pronásledováním, kterému budou vystaveni. To ale podle něj není největší problém: "Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; povstanou lživí proroci a mnohé svedou a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.
Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. (Matouš 24,9-13)

Největším problémem mezi křesťany bude nedostatek lásky. I to je výsledek působení falešných proroků. Těm se podaří narušit jednotu církve. Vytvoří se různé skupiny věřících. Mezi těmito skupinami vznikne řevnivost. Ježíš dokonce říká, že se budou navzájem nenávidět.

Z nedostatku lásky se podle Ježíše stane problém celé společnosti. Jak bude klesat víra v Boha, bude také ubývat láska mezi lidmi. Horší však je, že lásky bude nedostatek i mezi lidmi, kteří se budou hlásit ke Kristu. Mnozí křesťané nahradí víru v Boha vírou v instituci. Zákon a řád pro ně bude důležitější než láskyplné vztahy. Díky tomu mnozí lidé přestanou hledat Boha mezi křesťany a obrátí se k jiným náboženstvím.

Křesťané dnes svolávají konference, na kterých se společně radí, jak zachránit umírající církev. Přitom stačí tak málo. Poslechnout Ježíše a žít podle jeho rady: "Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." (Jan 13,34+35)

Poznávacím znakem křesťana není křížek na krku ani Bible v ruce. Není to ani návštěva bohoslužeb. Při hledání křesťanů bychom se měli zaměřit na lidi, o kterých je známo, že milují a dokážou dát svou lásku jasně najevo. Nejen na bohoslužbě, ale i v běžném každodenním životě.

Proč je láska tak důležitá?
Apoštol Pavel nás nabádá: "Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. Vždyť přikázání `nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš´ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: `Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.´ Láska neudělá bližnímu nic zlého.
Je tedy láska naplněním zákona." (Římanům 13,8-10)

V dopise do Korintu věnuje Pavel lásce celou kapitolu. V jejím úvodu zdůrazňuje, že bez lásky "jsem jenom dunící kov a zvučící zvon". Mohu dělat i zázraky. Pokud je dělám bez lásky, "nic nejsem". A i kdybych se nakonec i sám obětoval, pokud nemám lásku, "nic mi to neprospěje". (1.Korintským 13,1-3) Láska jednou rozhodne o tom, jak bude Bohem hodnocen můj život. Láska dává hodnotu i našemu naplňování Zákona.

Pane, často se zlobím na druhé, že mne mají málo rádi. Jenže, proč by mne měli milovat, když v mém životě vidí tak málo lásky. Naplň mne, prosím, svou láskou, abych uměl milovat druhé tak, jak ty miluješ mne.