313) Smutné proroctví (Matouš 23,34-36)

Už jste někdy přemýšleli nad tím, jak byste se zachovali, kdybyste žili v době, kdy Židé zabíjeli proroky? Nebo kdybyste byli u toho, když zfanatizovaný dav křičel: "Ukřižuj?" Myslíte si, že byste byli lepší?

Farizeové a zákoníci si v Ježíšově době mysleli, že jsou lepší než jejich otcové. Ježíš jim ale říká: "Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo, aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem.
Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení." (Matouš 23,34-36)

Duchovní vůdcové museli vyslechnout tvrdou pravdu. Nejsou lepší než jejich otcové. Jsou možná ještě horší. Protože budou dělat totéž a dokonce nechají ukřižovat Mesiáše. Ježíš se tu odvolává na příhodu z doby krále Jóaše. Ten začal vládnout v sedmi letech. Vlastně za něj vládl jeho strýc, kněz Jójada, který mu se svou ženou zachránil život, když Jóašova babička v touze po moci nechala vyvraždit všechny své potomky.
Pokud žil Jójada, království mladého krále vzkvétalo. Kněz Jójada začal s reformou náboženského života a zdálo se, že Bůh bude zase moci svému lidu žehnat. Jenže pak strýc Jójada zemřel a mladý král začal uctívat pohanská božstva.

Bohu to nebylo lhostejné a proto k němu poslal proroka: Duch Boží vyzbrojil Zekarjáše, syna kněze Jójady. Postavil se proti lidu a řekl jim: "Toto praví Bůh: Proč přestupujete Hospodinovy příkazy? Nepotkáte se se zdarem. Poněvadž jste opustili Hospodina, opustí on vás."
Spikli se proti němu a na králův příkaz ho na nádvoří Hospodinova domu ukamenovali. Král Jóaš nebyl pamětliv milosrdenství, které mu prokázal Jójada, jenž mu byl otcem. Zavraždil jeho syna, který umíraje řekl: "Ať to Hospodin vidí a volá k odpovědnosti." (2.Paralipomenon 24,20-22)
Při čtení životopisu krále Jóaše je možné si všimnout jeho závislosti na svém strýci Jójadovi. Bible ale nikde neuvádí, že by také získal zdravou závislost na Hospodinu. Když kněz zemřel, nastal Jóašův rychlý pád. Zatímco jeho strýc byl pohřben jako král, král Jóaš mezi králi pohřben nebyl.

Přemýšlel jsem nad tím, zda Ježíš vzpomněl tento příběh záměrně. Co tím chtěl říci duchovním vůdcům? Farizeové a zákoníci si mysleli, že mají patent na Boží království. Byli přesvědčeni, že tam mají zajištěné místo už jen kvůli svému původu a postavení.

Ježíš věděl, že to není pravda. Protože mu ale záleží na každém člověku, pokusil se je varovat. Chtěl jim naznačit, že jejich místo v nebeském království může obsadit někdo úplně jiný. Proto jim vyprávěl třeba podobenství o svatebním rouchu, o marnotratném synu a proto jim připomněl zapomenutý příběh ze života krále Jóaše. Při čtení těchto textů bychom neměli zapomínat, že stejné nebezpečí hrozí i nám. 

Pane, děkuji Ti, že mne máš rád a že mi svou lásku dokazuješ někdy i nepříjemnou kritikou. Dej mi odvahu na ni vždy správně zareagovat.