311) Charakter je důležitější než fasáda (Matouš 23,25-28)

Podle čeho si vybíráte své přátele? Když se setkáte s neznámým člověkem, co vás na něm zaujme jako první? Je to jeho povaha nebo zevnějšek? Já většinou první zaregistruji vzhled a s postupem doby pak začnu poznávat i charakter.

Kdybychom byli současníky Ježíše Krista, asi bychom se velice divili jeho hodnocení farizeů a zákoníků. Většina národa je totiž obdivovala a považovala je za svůj vzor. Přesto Ježíš na jejich adresu říká: "Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti. Slepý farizeji, vyčisti především vnitřek číše, a bude čistý i vnějšek.
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost." (Matouš 23,25-28)

Při jedné návštěvě ve vězení jsem potkal chlapíka, který tam evidentně nepatřil. Pečlivě dbal na svůj zevnějšek, mluvil jak televizní hlasatel a také jeho jednání bylo velice sympatické a příjemné.

Ostatní vězni ho přímo nesnášeli a dávali mu to dost najevo. Když jsem se jich zeptal, proč s ním tak jednají, dověděl jsem se, že okrádal především staré lidi. Vetřel se jim do přízně a pak jim sebral celoživotní úspory. Jeho jednání bylo odporné i jiným recidivistům. Víc opovrhovali jen mužem, který jako zdravotník v nemocnici zneužil několikaměsíční holčičku.

Zákoníci a farizeové také velice pečlivě dbali na svou pověst a na to, jak vypadají. Přitom mnohé z toho, co dělali, dělali jen kvůli uznání. Při pohledu zvenčí byli téměř dokonalí. A protože do jejich nitra nikdo neviděl, dlouho jim to procházelo.

Pak přišel Ježíš a oni brzy poznali, že tento Mistr, ve které poznali Bohem seslaného Mesiáše, do nich vidí lépe než oni sami. Když se na ně podíval, cítili se jako nazí. Věděli, že před ním si nemusí hrát na svaté, protože o nich ví vše.

Do srdce vidí jen Bůh. My tuto schopnost nemáme. Proto občas naletíme nějakým podvodníkům. Ale nemusíme. Můžeme jednat, jako Samuel. Toho jednou Bůh poslal do rodiny Jišaje pomazat budoucího krále. Když mezi mnoha bratry vidí urostlého Elíaba, říká si: "To bude on!"

V té chvíli k němu ale znovu promluví Hospodin: "Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce." (1.Samuelova 16,7) Samuel nakonec pomazal za budoucího krále mladičkého Davida.

U Boha neplatí, že "šaty dělaj člověka". Bůh totiž vidí o do srdce. Nejen do toho, které měli farizeové a zákoníci, ale i do toho mého i tvého. Před Bohem neuspějeme s žádným divadlem. Může nás zachránit jen vyznání vlastních vin a prosba o změnu naši povahy a pak jednání podle Božích rad a pokynů.

Pane, kdybych nevěděl o Tvé lásce, tak bych z toho, že vidíš i do mého nitra měl strach. Ale protože Tě znám, tak mohu věřit tomu, že Tvá láska a Tvá moc mohou mé srdce vyčistit a změnit. Bydli v něm, prosím, Ty.