305) Konečně poslední léčka (Matouš 22,41-46)

Ten den se u Ježíše střídali lidé, kteří měli společný cíl - usvědčit ho z něčeho, co by jim posloužilo jako záminka k odsouzení na smrt. Přitom dobře věděli, že je zaslíbeným Mesiášem. Oni ale takového zachránce nechtěli.

Tento seriál dialogů mezi Ježíšem a jeho odpůrci začal zdánlivě nevinnou otázkou několika velekněží. Ptají se ho: "Jakou mocí to činíš? A kdo ti tu moc dal?" (Matouš 21,23) Ježíš reaguje: "Já vám také položím otázku; jestliže ji zodpovíte, i já vám povím, jakou mocí to činím." (Matouš 21,24) A protože velekněží odpověděli, že neví, jeho odpovědi se nedočkali.

Postupně se mu pak pokoušejí nastražit léčku další a další duchovní kapacity tehdejšího Izraele. Okolo Ježíše jsou nakonec shromážděni nejlepší znalci zákona a učitelé. Když vystřílí všechnu svou munici, Ježíš se vrátí k jejich úvodní otázce a odpoví takovým způsobem, že ho za to nemůžou obžalovat a nakonec odcházejí s nepořízenou. Podívejme se, jak na to později vzpomíná jeden z účastníků, učedník Matouš: Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš: "Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?"
Odpověděli mu: "Davidův."
Řekl jim: "Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví: `Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.´ Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?"
A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat. (Matouš 22,41-46)

Proč Ježíši nikdo neodpovídá? Opravdu nevěděli? Vždyť Nikodém, který byl ještě nedávno jedním z nich, v rozhovoru s Ježíšem přiznává: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." (Jan 3,2) Jan napsal, že Nikodém přišel k Ježíšovi v noci. Bál se totiž, aby ho přitom nikdo neviděl. Setkat se s Ježíšem v soukromí totiž nebylo v té době zrovna in.

Duchovní vůdcové raději mlčí. Nechtějí veřejně přiznat, že Ježíš je skutečně tím zaslíbeným Mesiášem. Tak lpěli na svém postavení, že raději obětovali Ježíše a s ním i svou možnost žít s ním jednou v jeho království.

Nekonečné diskuze konečně končí a Ježíš má zase klid a prostor k tomu, aby mohl svým posluchačům sdělit poslední důležitá ponaučení, která budou potřebovat. Nejen ve chvíli, kdy on sám bude viset na kříži, ale i po jeho vzkříšení. Budou je potřebovat i poté, co je opustí, aby se vrátil domů do nebeského království.

Přemýšlel jsem nad tím, k čemu je nám dnes dobré vědět o všech těchto útocích na našeho Pána. Bůh nám tímto vyprávěním připomíná, v jakém prostředí žijeme. Duchovní vůdcové byli tedy nástrojem satana, který chtěl Ježíše zničit. Když zjistil, že prohrál, obrátil svou pozornost na ty, kdo Ježíše přijali jako svého spasitele. Petr nás varuje: "Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil." (1.Petrův 5,8)

Náš nebeský Otče. Dávej mi dnes schopnost odolávat útokům ďábla. Dovol mi i dnes, abych se Tě držel za ruku a byl tak v bezpečí.