303) Bude vzkříšení z mrtvých? (Matouš 22,29-33)

Dnes se ještě vrátíme k Ježíšovu dialogu se saducei. Chtěli ho chytit do své léčky, aby ho pak mohli obžalovat a nechat odsoudit na smrt. Ježíš ale i v takové chvíli myslí na spasení svých nepřátel a proto jim ukazuje, v čem je jejich zásadní problém.

Saduceové, jak Matouš poznamenává hned v úvodu tohoto rozhovoru, nevěří ve vzkříšení. Mají za to, že smrtí vše končí. Ježíš to vidí jinak a proto jim říká: Ježíš jim odpověděl: "Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: `Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?´ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých."
Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením. (Matouš 22,29-33)

Ježíš vůbec nepochybuje o otázce vzkříšení. Hovoří o něm jako o něčem samozřejmém. Ale protože ví, s kým mluví, přidá jasný důkaz z Bible. Vzpomene událost, kdy se Mojžíš setkal s Bohem a kdy se mu Bůh poprvé představil svým jménem: Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. Řekl si: "Zajdu se podívat na ten veliký úkaz, proč keř neshoří."
Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: "Mojžíši, Mojžíši!"
Odpověděl: "Tu jsem."
Řekl: "Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá." A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův."
Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět. (Exodus 3,2-6)

Jeho slova byla srozumitelná i lidem v zástupu, který tomuto rozhovoru přihlížel. Najednou poznávají, že jejich duchovní vůdcové jsou stejně jako oni jen obyčejní smrtelníci.

Když později apoštol Pavel píše dopis do Korintu, hovoří o vzkříšení se stejnou samozřejmostí, jako jeho Pán: "Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra...
Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu." (1.Korintským 15,13-14+16-18)

Vzkříšení z mrtvých je spojeno s definitivní porážkou zla a jeho původce – ďábla. Podle Pavla "jako poslední nepřítel bude přemožena smrt..." (1.Korintským 15,26+27)  A Jan pak ve Zjevení může doplnit: "A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." (Zjevení 21,4) Myšlenka vzkříšení k věčnému životu je v celém Novém zákoně mnohokrát opakována. Spolu se zprávou o Ježíšově oběti na kříži je to jeden z pilířů křesťanského poselství, které změnilo dějiny naší planety.

Bože, děkuji za ujištění, že až jednou zemřu, nebude to definitivní konec. Těším se, že mne vzkřísíš k věčnému životu. Těším se na setkání s Tebou a se všemi, kteří už dnes v hrobě očekávají na okamžik vzkříšení.