302) Na co se mne vlastně ptáte? (Matouš 22,23-30)

Sotva odešli učedníci farizeů s herodiány, už se k Mesiáši hrnou saduceové. Chtějí také zkusit své štěstí. Možná právě jim se podaří Ježíše nachytat na něčem, co by mohli použít k jeho obžalování. Otázka, kterou mají připravenou, není vůbec snadná.

V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz: "Mistře, Mojžíš řekl: `Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.´U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru. Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm. Naposledy ze všech zemřela ta žena. Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!"
Ježíš jim odpověděl: "Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. (Matouš 22,23-33)
Saducee vůbec nezajímalo, jak to bude s manželstvím v nebi. Jak poznamenal i Matouš, tito židé měli problém s tím, jestli nějaké nebe vůbec bude. Nevěřili totiž ve vzkříšení.

Tohle vše Ježíš dobře věděl. Proto se ani nesnaží odpovídat na jejich otázku. Upozorní je, že jejich problém je v tom, že záměrně zpochybňují některá místa v židovských Písmech, která zcela jasně předpokládají, že život smrtí nekončí, protože jednou přijde vzkříšení a pak bude život spasených pokračovat.
Ježíš jim svou odpovědí dal jasně najevo, kým je. Dokázal, že jim vidí do srdce i do myšlení. Chtěl, aby poznali, že mu na nich záleží, přestože se ho snaží chytit do léčky a zabít.

I my si někdy bláhově myslíme, že se před Bohem můžeme skrýt. Podobně jako se o to pokoušeli Adam s Evou v ráji, když ochutnali ovoce ze zapovězeného stromu. Brzy ale poznali to, co později popsal autor 44. žalmu: "Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali, což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce." (Žalm 44,21+22)

V Bibli se vícekrát setkáváme se zvláštním způsobem, jak Bůh odpovídá na naše otázky. My se ho na něco ptáme a on nám odpoví na něco úplně jiného. Někdy se nám dokonce může zdát, že jedná jako naši politici, kteří se drží zásady: "Ptejte se mě na co chcete, já vám zase odpovím, na co budu chtít já!"

Bůh na rozdíl od našich politiků vidí do našeho srdce a zná naše skutečné problémy. Proto se nám někdy zdá, že nám neodpovídá na naše modlitby. Ale on se nám v takové chvíli snaží ukázat na to, že náš skutečný problém je někde jinde.

Při rozhovoru se saducei jim Ježíš ve své odpovědí říká: "Přátelé, proč se mne ptáte na věci, které vás vlastně vůbec netrápí? Proč za mnou nepřijdete přímo a neřeknete mi, že máte problém s vírou ve vzkříšení?" Totéž chce tímto příběhem vzkázat i nám. Neboj se mi položit jakoukoliv otázku. Buď otevřený a upřímný, třeba jako Jób. A já ti odpovím.

Pane, trochu mne mrazí z poznání, že vidíš do mého srdce i do mé mysli. Ale je dobře, že to umíš jen Ty. Protože Ty mne máš rád a nikdy to nezneužiješ v můj neprospěch.