301) Další léčka: "Opravdu vám jde o daně?" (Matouš 22,15-22)

Poslední hodiny před smrtí na kříži strávil Ježíš zvláštním způsobem. Velekněží, starší, farizeové a saduceové se předháněli ve svém úsilí, kdo první nastraží Ježíši takovou léčku, do které se konečně chytí. Už se nemohli dočkat chvíle, kdy ho konečně obviní před zástupci římské moci.

Po dvou podobenstvích, která vyprávěl izraelské "duchovní elitě" se malou chvíli zdálo, že to jeho nepřátelé vzdávají. Brzy se ale ukázalo, že tito náboženští vůdcové se jen tak snadno nevzdávají. Postupně se do Ježíše pouštěli jeden za druhým a nakonec se na něj vrhli jako smečka hladových vlků.
Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?"
Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně!" Podali mu denár.
On jim řekl: "Čí je tento obraz a nápis?"
Odpověděli: "Císařův."
Tu jim řekl: "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu."
Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli. (Matouš 22,15-22)

Co bylo podstatou této léčky? Lidé všeobecně nemají rádi daně. V té době to bylo o to horší, že tyto daně byly odváděny císaři, který v očích prostých lidí i vzdělaných duchovních vůdců charakterizoval nenáviděnou římskou nadvládu.

Když Ježíši nastražili tuto otázku, říkali si: "Když Ježíš odpoví, že se daň císaři platit má, zástupy se na něho naštvou, opustí ho a my se ho pak budeme moci v tichosti zbavit. Pokud odpoví, abychom daň císaři neplatili, obviníme ho z pobuřování. Z této léčky nám už neuteče..."

Jenže, to Ježíše podcenili. Položil jim zdánlivě snadnou otázku: "Jaký obraz máte na svých mincích, kterými platíte císařskou daň?" Když odpověděli, řekl: "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu." Je to zvláštní, jak jim Ježíš odpověděl. Jeho slova nepobouřila okolní zástupy lidí a nemohla ani sloužit jako záminka k žalobě. Opravdu odpověď hodná Mistra.

Ve své odpovědi jim Ježíš současně dokázal odhalit jejich hlavní problém. Tím nebyly daně ani římská nadvláda. Byla to stará bolest jejich národa. Nedrželi se cele Hospodina. Proto jim nemohl žehnat a nechával je pod římskou nadvládou. Kdyby se rozhodli opravdově sloužit Bohu a nikoliv své vlastní kapse, Bůh by jejich situaci mohl okamžitě změnit.

O daních se často bavíme i dnes. Nikdy nebudou tak nízké, abychom s nimi byli spokojeni. Než stále dokola probírat daně, to raději věnujme náš čas přemýšlení o tom, zda dáváme Bohu to, co je jeho. Na rozdíl od státu, který si daň vybere i násilím, nás Bůh k ničemu nenutí.

Pane, také občas raději diskutuji o všedních záležitostech, než bych přemýšlel o tom, co ode mne v té chvíli očekáváš Ty. Ukaž mi i dnes, co bych měl udělat a dej mi k tomu také chuť i sílu.