275) V doprovodu zástupů (Matouš 19,1-2)

Při čtení evangelií je dobré, čas od času, vzít do ruky mapu novozákonní Palestiny a podívat se, kde všude se Ježíš pohyboval. Během tří a půl roku, které věnoval kázání a uzdravování, musel nachodit stovky kilometrů.

Zpočátku chodil sám, doprovázen anděly a Duchem svatým. Později se k němu přidali jeho učedníci. Teď, když se jeho pozemská služba chýlí ke konci, Matouš zaznamená: Když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje do krajin judských za Jordán. Velké zástupy šly za ním, a on je tam uzdravil. (Matouš 19,1-2)

Ježíš už nejde sám. Doprovázejí ho zástupy. Když se podíváme na mapu, museli lidé, kteří šli za Ježíšem, ujít více jak sto kilometrů v náročném terénu. Procházeli krajinou Desetiměstí a Samařskem. A i když nevíme, kolik lidí šlo v zástupech, určitě to byly desítky a mohly jich být i stovky. Nic snadného pro zásobování potravinami a pitnou vodou.

To co mne ale vždy zarazí, je termín "zástupy". Přestože Ježíš káže o tom, že v jeho království si budou všichni rovni, mezi lidmi, kteří jdou za ním, zatím platí "kastovnictví".

Jeden zástup tvoří farizeové, saduceové, zákoníci a kněží, kteří jdou Ježíšovi v patách, aby ho mohli sledovat a najít něco, co by jim umožnilo ho obžalovat před římskými úřady z podněcování vzpoury.

Další zástup možná tvořily ženy, které šly za Ježíšem a staraly se většinou i o to, aby měl co jíst a pít a nemusel se zdržovat těmito přízemními starostmi. Mnohé z nich uzdravil nebo zbavil posedlosti. Proto šly za ním, protože se v jeho blízkosti cítily bezpečné.

Mohli bychom pokračovat ve výčtu možných skupin a kast. Když o tom přemýšlím, mám pocit, že tam byl jeden zástup, který byl čím dál tím větší. Tvořili ho lidé, kterým Ježíš vrátil jejich zdraví a kterým také vrátil vědomí vlastní hodnoty. V tomto zástupu vedle sebe klidně mohli být celník i farizeus, boháč i chudák, Žid i pohan.

V Ježíšově blízkosti poznali, že kastování je něco, s čím jejich mistr nesouhlasí. Proto později apoštol Pavel napsal: "Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil." (Galatským 3,26-29)

Myslím, že většinu křesťanů dnes trápí, že nedokážeme být jednotní. Dějiny se opakují. Různé "zástupy" tu byly v době Pána Ježíše a přetrvávají i v dějinách křesťanství. Přesto Ježíš zanechal krásné zaslíbení: "Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř..." (Jan 10,14-16) Jednou se ze všech zástupů utvoří jeden velký zástup, který bude mít společného vládce – Spasitele Ježíše Krista. Bude konečně jedno stádo, které povede jeden pastýř.

Pane, těším se, že už brzy budu ve Tvém království součástí obrovského zástupu vykoupených. Společně budeme zpívat nádhernou píseň o Tvé lásce. Spolu s námi Tě v té chvíli bude oslavovat celý vesmír.