Pohádka o zlém Rakušanovi

Milé děti, za devatero horami a devatero řekami žil jeden velice hodný Andrej. Měl rád lidi a ti si ho zvolili králem. ANO, byl to ten nejlepší člověk na celém širém světě.

Jenže pak se našel jeden darebák. Jmenoval se Petr a i když měl příjmení po krásných fialkách, byl to gauner a mafián. Tento zloduch podvedl rafinovanou lstí obyvatele království a hodného krále Andreje sesadil z trůnu.

Vyhodil všechny skvělé Andrejovi úředníky, kteří nikdy ani nepomysleli na sebe a své kamarády. Na jejich místa přivedl svoje vlastní zkorumpované kumpány. Nehorší z nich byl nějaký Rakušan. No, už jen to jeho příjmení prozrazuje, co je zač. Co může být dobrého z Rakouska, odkud určitě pochází jeho předci. Už ve škole nás učily soudružky učitelky, jak bylo to Rakousko vůči nám zlé a tenhle Rakušan je ještě horší.
Copak si nepamatujete? Karel Havlíček Borovský v tom měl jasno a ve svém epigramu odhalil pravdu: „’Odkud vzalo’, zkouším žáky, ‚jméno Rakous počátek?‘ Od raků, nebo oni taky, chodí pořád nazpátek!“

Za vlády Andreje byla v království perfektní policie. Vyřešila každý zločin a spoustu zlých lidí poslala preventivně do vězení ještě dřív, než se mohli stát zlými.
Jenže Rakušan to pokazil. Všechny dobré policisty vyhnal a nechal ve službě jen ty, co nic neuměli. „Čím hůř pro obyčejné lidi“, říkával, „tím líp pro nás!“

Nový král, i s tím pacholkem Rakušanem, si myslel, že bude vládnout věčně. Jenže to se mýlil. Lidem se nelíbilo, když opustil myšlenku „panslavismu“ a začal se kamarádit se zlými sousedy na západě. Andrej před tím varoval, ale ten na trůnu ho neposlechl.
V té době se jeden pomatený student dověděl, že se na zlém západě střílí dokonce i na školách. Měl hlavu plnou Rakušana a tak se to rozhodl vyzkoušet i u nás. A Rakušan? Ten se tvářil, jako by bylo vše v pořádku...

To už ale všem dobrým lidem v celém království došla trpělivost. Nikdy totiž nezapomněli na Andreje, toho nejlepšího a nehodnějšího člověka na celé planetě. Hledali ho a našli, jak se pečlivě a s láskou stará o právě vylíhnutá mláďata v čapím hnízdě, vystlaném řepkou, které kvetla všude kolem. Vzali ho na ramena a s provoláváním věčné slávy ho donesli až na hrad. Tam z trůnu sesadili krále, který se sice jmenoval jako fialka, ale smrděl jak americké lejno. Shodili ho z trůnu a stejně tak i jeho kumpány, včetně Rakušana. Toho prý hnali až někam k Vídni...

Andrej usedl na trůn a vrátily se staré dobré časy. V tom malém království se znovu měli jako v ráji, protože Andrej dával každému vše, na co jen pomyslel. Lidé se přestali dokonce bát zimy, protože k nám zase proudil ten nejlepší plyn. I podle zlých jazyků to mělo jen jednu drobnou kaňku. Nafta zase byla za hubičku a tak řidiči šlapali na plyn tak silně, až se za nimi jen dýmilo. Nikomu to ale nesmrdělo, protože i ten dým tak krásně voněl východem.

A jestli nezemřeli, žijí si v tom zemském ráji šťastně a spokojen až dodnes.

P.S.: Pohádka je, cestou ranním vlakem, inspirována dnešním článkem na iDNES.cz a výživnou diskuzí nejen pod ním.