272) Splní nám Bůh každé přání? (Matouš 18,19-20)

Malý chlapec jednou řekl svému otci: "Tatínku, ty mne nemáš rád! Protože kdybys mne měl rád, tak bys mi koupil ten velký nůž!" Nejsme někdy i my jako malé děti? Kolikrát už od nás Bůh slyšel: "Kdybys mne měl rád, tak ..."

Spousta křesťanů se domnívá, že když se za něco upřímně modlí a mají přitom velkou víru, Bůh jim to dá. Odvolávají se přitom na text, který si spolu dnes otevřeme: "Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní.
Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich." (Matouš 18,19-20)

Když po něčem toužím a seženu ještě někoho, kdo má podobnou touhu, dostanu to. Takto se dají vyložit slova Pána Ježíše, pokud je vytrhneme ze souvislosti. Proto je dobře, že stejné zaslíbení čteme i v Janově evangeliu: "Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám." (Jan 15,5-7)

Jaká přání nám Bůh splní? Za jakých podmínek bude platit "Pros oč chceš a já ti to dám"? Ježíš tu hovoří o tom, že jsme větve, které vyrůstají z vinného kmene. Jestliže jsem takovou větví, mohou se na mně urodit nádherná jablíčka nebo kiwi? Ne? Proč? Protože jsem součástí vinného keře a tak budu rodit hroznové víno.

Jestliže budeme napojeni na Boha a Ježíšovo slovo bude v nás, pak podle toho budou vypadat i naše prosby. Určitě nebudu Boha prosit, aby mne chránil, až půjdu krást jablka ze sousedovy zahrádky. Má modlitba nabude ani souborem sobeckých přání. Spíš to bude prosba o odvahu k tomu, co ode mne Bůh očekává.

Krásný příklad uvádí ve své knize prorok Daniel. Nebúkadnesar, prorokův král, nechal postavit zlatou sochu. Možná představovala samotného krále v nadživotní velikosti.

Když byla socha hotová, nechal shromáždit zástupce všech podmaněných zemí. Všem přikázal, aby se jeho velkolepé soše klaněli. Až na tři Židy ho všichni poslechli. Nechal si je předvést a dává jim novou šanci. Můžeme si připomenout, jak mu Šadrak, Méšak a Abed-nego odpověděli:
"Nebúkadnesare, nám není třeba dávat ti odpověď. Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme." (Daniel 3,16-18)

Tito tři Židé dobře věděli, že při každé prosbě a modlitbě bychom neměli zapomenout připojit závěrečnou a velice důležitou prosbu: "Pane, já se mohu mýlit. Ignoruj, prosím, všechny moje prosby, které by ublížily mně nebo komukoliv jinému. Bože, staň se proto tvá vůle. " Učme se od těchto tří Židů důvěřovat Bohu.

Pane, děkuji Ti, že nemáš nějaký automat, který by bez úvahy plnil má přání. Děkuji Ti, že mne vyslýcháš ne podle mé, ale podle Tvé vůle.