266) Pohrdání druhými je nebezpečný hřích (Matouš 18,10-11)

Jednou jsme na studentských kolejích diskutovali o tom, zda má každý člověk tzv. strážného anděla. Přidal jsem se na stranu těch, co si mysleli, že ano. Od odpůrců jsem  pak dostal otázku:  "Můžeš to dokázat Biblí?"  V té chvíli jsem nevěděl.

Později jsem četl Matouše a přitom narazil na slova Pána Ježíše, který sám hovoří o tom, že i malé děti mají zvláštní anděly, protože Ježíš přišel spasit i je: "Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. Vždyť Syn člověka přišel spasit, co zahynulo." (Matouš 18,10-11)
Všimli jste si, co je úkolem těchto "strážných andělů"? Není tu ani zmínka o tom, že se těm, které stráží, nic nestane. Ježíš ale jejich činnost dává do souvislosti se svou snahou spasit co nejvíce lidí. Chce totiž zachránit i ty lidi, kteří jsou zatím, z pohledu Božího království mrtví.
A tady se najednou otevírá zvláštní pohled. Mrtví nejsou ti, které Ježíš nazývá "maličkými", ale ti, kdo jimi pohrdají. Mrtví jsou pyšní a namyšlení, ti, co si myslí, že jsou velicí. Ježíš pokračuje ve své odpovědi učedníkům na jejich otázku: "Kdo je vlastně největší v království nebeském?"
Bůh už ve Starém zákoně varuje před pýchou. Připomeňme si například text z knihy Přísloví: "Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí. Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými." (Přísloví 16,18-19)

V Ježíšově době měli s pýchou největší problémy náboženští vůdcové. Farizeové, saduceové a zákoníci se často snažili v diskuzi dokázat, že právě oni jsou ti "velicí" v Boží očích. A přáli si být velcí i v očích co nejvíce lidí.
Lukáš na toto téma uvádí krátké Ježíšovo zamyšlení: O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.
Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.´
Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: `Bože, slituj se nade mnou hříšným.´
Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." (Lukáš 18,9-14)

Pohrdat kýmkoliv je nebezpečné. Protože právě v takovém okamžiku se nás zmocňuje pýcha a podle Petra i Jakuba se "Bůh staví proti pyšným, ale pokorným dává milost." (Jakub 4,6; 1.Petrův 5,5)
Zní to jednoduše, ale jednoduché to není. Jak je snadné se dívat spatra na bezdomovce, alkoholiky, prostitutky, gamblery... Daleko těžší je na nich najít něco, za co bych si jich mohl vážit. Ale i tito lidé, i když je to pro nás někdy těžko pochopitelné, jsou dětmi našeho nebeského Otce.

Pane, děkuji Ti, že mám u Tebe takovou cenu. Tak velkou, že jsi za mne zemřel. Nauč mne viděl lidi, se kterými se setkávám, Tvýma očima.