257) Bůh se přiznává ke svému Synu (Matouš 17,5-8)

Petr, Jakub a Jan společně prožívají setkání svého mistra s Mojžíšem a Eliášem. Je to pro ně tak úžasný zážitek, že si přejí, aby nikdy neskončil. Petr se dokonce osmělí a navrhne to Ježíšovi.

Kronikář ale zapsal, že "ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte."
Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.
Ale Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte a nebojte se."
Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného, než Ježíše samotného. (Matouš 17,5-8)

Zatímco Mojžíš s Eliášem povzbuzovali Ježíše, Bůh posiluje tyto tři učedníky. Věděl, že po Ježíšově odchodu z této země to budou právě Petr, Jakub a Jan, na kom bude ležet největší odpovědnost za vznik křesťanské církve. Proto upevňuje jejich víru, že Ježíš je Mesiáš.

Hlas z nebe zní tak majestátně, že učedníci padají tváří k zemi a nemají odvahu se podívat vzhůru. Ježíš k nim musí přijít a vyzvat je, aby se zase zvedli. Poslechli příkaz svého Mistra na najednou zjistili, že jsou na hoře zase jen čtyři. Mojžíš a Eliáš zmizeli, stejně jako mrak, ze kterého mluvil Bůh.

Pro učedníky to bylo setkání, které silně ovlivnilo jejich další život i službu. Petr ve svém prvním dopise vzpomíná na toto setkání: "Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti. On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas:
Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení.
A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře. Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci." (2.Petrův 1,16-19) Petr si dobře pamatoval Boží hlas i slova, která slyšel.

Také Jan se ve svém prvním dopise vrací k tomu, že Ježíš není jen nějaká mýtická postava. Podává informace jako očitý svědek: "Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.
Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven.
Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.
To píšeme, aby naše radost byla úplná." (1.Janův 1,1-4)

Učedníci nakonec na hoře nestanovali. Když se Eliáš s Mojžíšem vrátili do nebe, Ježíš se svými třemi druhy sestupuje dolů. Tam se k nim připojuje devět dalších učedníků a další Ježíšovi příznivci. Život těchto tří se vrací do všedních kolejí. Vzpomínka ale zůstává. Slyšeli na vlastní uši, že Ježíš je Boží syn, zaslíbený Mesiáš.

Pane, ty nenecháš nikoho samotného, když potřebuje povzbuzení. Sám jsem to prožil mnohokrát. Když jsem potřeboval povzbuzení a pomoc, vždy jsi za mnou někoho poslal. Pokud bude třeba, můžeš poslat i mě.