255) O čem si asi vyprávěli? (Matouš 17,3)

Ježíš s Petrem, Jakubem a Janem vystoupili na vysokou horu. Bible se nezmiňuje, která hora to byla. Není to důležité. Podstatné je, co se na této hoře odehrálo.

Tito tři učedníci byli rybáři. Nebyli tedy zvyklí na nějakou horskou turistiku. V tom byl Ježíš, který se často chodil modlit na opuštěná místa, zřejmě lepší. Proto je docela možné, že nahoře učedníkům chvíli trvalo, než popadli dech. Matouš píše: "A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají." (Matouš 17,3)

O čem si asi Ježíš s Mojžíšem a Eliášem povídali? A proč si povídal právě s těmito dvěma? Proč tam nebyl třeba Enoch, kterého Bůh také vzal do nebe?

Mojžíš vedl čtyřicet let izraelský národ. Je o něm napsáno: "Nikdy však již v Izraeli nepovstal prorok jako Mojžíš, jemuž by se dal Hospodin poznat tváří v tvář..." (Deuteronomium 34,10) Protože podle některých novozákonních textů tím Hospodinem je Ježíš, museli se tihle dva velice dobře znát. Navíc, Mojžíš velice dobře věděl, co to obnáší, vést velký počet lidí. Znal také z vlastní zkušenosti, jak je pravdivé heslo: "Za každý dobrý skutek budeš náležitě potrestán". Sám také poznal, že je potřeba vydržet až do konce, ani jeho úsilí totiž nepřineslo ovoce hned. Často potřeboval Hospodinovo povzbuzení, aby to nevzdal. Teď to byl on, Mojžíš, kdo povzbuzoval Ježíše.

Eliášova činnost zase měla vést k reformaci Izraele, který byl v jeho době v hluboké krizi. Navíc, Eliáš dobře věděl, jaké to je, když člověk upadne v nemilost mocných. Před Achabem se musel skrývat celé tři roky, co Bůh "zastavil déšť" nad územím, kterému vládl tento zkažený vládce.

A tak si dovedu představit, jak Mojžíš s Eliášem povzbuzují Ježíše. Vzpomínají na chvíle, kdy to bylo naopak. Na chvíle, kdy to byl Hospodin, kdo jim dodával novou sílu, odvahu i elán. Bez Boží pomoci a bez jeho zmocnění, by nikdy nemohli zvládnout svůj úkol.

Mojžíš možná připomínal situaci těsně po přejití Rudého moře, kdy lidé začali reptat, že nemají vodu. Nebo na zkušenost s křepelkami, které dal Bůh Židům, když se jim stýskalo po mase. Možná vzpomínal, jak bylo dobře, když spolu na hoře strávili čtyřicet dnů...

Eliáš možná vzpomínal na svůj útěk před Jezábel. Dostal z ní tehdy takový strach, že si přál vlastní smrt. Ale poté, co mu Bůh upekl tmavý chléb a připravil pramenitou vodu, dokázal jít čtyřicet dnů až k hoře, na které se znovu setkal se svým Bohem, který ho pověřil posledními úkoly před tím, než ho vzal k sobě do nebe...

Když se nacházíme ve složité životní situaci, pak v takové chvíli máme nejraději, když se setkáme s někým, kdo prožil něco podobného. Nemáme chuť poslouchat nějaké teorie od lidí, kteří vůbec neví, co prožíváme. Vyhledáváme raději někoho, kdo má podobnou zkušenost už za sebou.

To je také důvod, proč se Ježíš setkává právě s Mojžíšem a Eliášem. Tito dva starozákonní velikáni byli jeho dobrými přáteli. Rozuměli mnohému z toho, co Ježíš prožíval a tak se chtěl setkat právě s nimi.

Pane, těším se na chvíli, kdy budeme jednou spolu vzpomínat na vše, co jsme spolu prožili. Zatím ale žiji na tomto světě. A tak mi do cesty dávej lidi, se kterými bychom se mohli navzájem povzbuzovat tak, jako ses povzbuzoval s Mojžíšem a Eliášem.