254) Zázračná proměna (Matouš 17,2)

Tři učedníci mohou jednoho dnes stoupat s Ježíšem na vysokou horu. Jsou zvědaví, co je tam čeká. Vlastně ani neví, co od téhle společné túry mohou očekávat.

Když konečně stanou na vrcholu a ještě oddychují po tom náročném výstupu, stane se něco nečekaného: "A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý." (Matouš 17,2)
Muselo to být fantastické. Ježíšova tvář září tak, že se do ní ani nejsou schopni podívat. Mají strach, že přijdou o zrak a tak si zaclánějí dlaní oči a snaží se škvírami mezi prsty sledovat, co se to vlastně děje.

Když jsem kdysi četl tento text, vybavil se mi jiný příběh. Prorok Ezechiel popsal své setkání s Bohem, který ho navštívil v doprovodu zvláštních bytostí, které nám mohou připomínat svým vzhledem "ufo" nebo nějaké kosmické přibližovadlo.

Ezechiel se nejdříve věnuje popisu těchto bytostí a pak se pokusí zachytit vzhled samotného Boha: "A nahoře nad klenbou, kterou měly nad hlavou, bylo cosi, co vypadalo jako člověk.
I viděl jsem, jako by se třpytil oslnivý vzácný kov; vypadalo to jako oheň uvnitř i okolo; směrem od toho, co vypadalo jako bedra, nahoru a směrem od toho dolů jsem viděl, co vypadalo jako oheň šířící záři dokola.
Vypadalo to jako duha, která bývá na mračnu za deštivého dne, tak vypadala ta záře dokola; byl to vzhled a podoba Hospodinovy slávy.
Když jsem to spatřil, padl jsem na tvář a slyšel jsem hlas mluvícího..." (Ezechiel 1,26-28)

Opět oslnivý třpyt. Záře, která člověka přinutí padnout tváří k zemi. Něco podobného musel na hoře prožít i Mojžíš, o kterém je napsáno: "Když pak Mojžíš sestupoval z hory Sínaje, měl při sestupu z hory desky svědectví v rukou. Mojžíš nevěděl, že mu od rozhovoru s Hospodinem září kůže na tváři. Když Áron a všichni Izraelci uviděli, jak Mojžíšovi září kůže na tváři, báli se k němu přistoupit." (Exodus 34,29-30)

Bůh je v těchto textech charakterizován jako zdroj světla a setkání s ním člověka poznamená na celý život. Mojžíšova tvář po takovém setkání začala sama zářit a svědčila tak o ještě větší záři, která toto světélkování způsobila.

Apoštol Pavel nás ale varuje: "A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla..." (2.Korintským 11,14)  I ďábel, který se původně jmenoval Lucifer – Světlonoš, má stále schopnost vydávat se za zářící bytost a namlouvat nám, že i on je zdrojem poznání, které přináší život. Dejme si pozor, abychom mu nenaletěli.

Ale vraťme se na horu, kde učedníci vidí svého proměněného Mistra. S úžasem na to hledí a znovu se ujišťují, že se jim to jen nezdá. Ježíšova tvář září a učedníci jsou zase o krok blíže poznání, že jejich učitel není jen schopný a výjimečný člověk, ale samotný Bůh. Škoda, že Matouš nezaznamenal, o čem v té chvíli přemýšleli a co se jim honilo hlavou.

Pane, jsem rád, že ses stal světlem mého života. Zatím jsem neměl tu přednost, jako Petr, Jakub a Jan. Neviděl jsem Tvou zářící tvář. Přesto věřím, že ji uvidím ve chvíli, kdy splníš svůj slib a přijdeš i pro mne, abys mne se všemi spasenými vzal do svého království.