253) Petr jde s Ježíšem na vysokou horu (Matouš 17,1)

Čas od času Ježíš odcházel do ústraní. Hledal chvíli klidu a soukromí ke svým rozhovorům s Bohem. Učedníkům určitě muselo vrtat hlavou, kam Ježíš odchází a co tam dělá.

Jednou vzal Ježíš tři učedníky na takové místo s sebou. Matouš tam nebyl, takže to, co píše, musel vědět jen z jejich vyprávění: "Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami." (Matouš 17,1)

Mezi těmi "vyvolenými" byl i Petr, který měl před šesti dny s Ježíšem dost ostrý spor. Ježíš dokonce na jeho adresu vyslovil tvrdá slova: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" (Matouš 16,23) Zajímalo by mne, co tento "tiskový mluvčí" učedníků prožíval těch dalších šest dnů. Matouš je přeskočí, jako by se v nich neodehrálo nic zvláštního.

Z pohledu Petra to ale musely být velice důležité dny. Určitě přemýšlel o tom, jak to Ježíš myslel. Kdybych byl na Petrově místě, asi bych si kladl otázky: "Znamená to, že už mne Ježíš odepsal? Opravdu od něj mám odejít? Propadl jsem ďáblovi? Vždyť jsem to myslel dobře..."

Nevíme, o čem Petr těch šest dnů přemýšlel. Ale určitě ten čas dobře využil, protože jinak by ho Ježíš nemohl vzít spolu s Jakubem a Janem na zvláštní setkání na vysoké hoře. O tom, jak se Petr vyrovnal s otázkou ďábla, něco naznačují slova z jeho prvního dopisu, kde radí i nám: "Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží.
Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy.
A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen." (1.Petrův 5,6-11)

Také Jakub, který byl v té malé skupince, stoupající na vysokou horu, později na stejné téma napsal: "Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám." (Jakubův 4,7)

Setkávám se s lidmi, kteří touží po pobytu "na hoře". Dělají vše pro to, aby se ocitli "v transu" nebo "ve vytržení mysli". Často se kvůli tomu dostávají do velkých problémů. Mnozí vstoupí na půdu okultismu, protože mají pocit, že právě tam najdou tu správnou cestu "vzhůru".

Petr, dříve než mohl jít "nahoru", musel šest dnů přemýšlet o tom, proč je dole. Co mu brání v tom, aby dokázal přijímat slova svého mistra? Proč si neumí představit, že cesta Mesiáše, kterého viděl v Ježíši, může být jiná, než jak si to představuje celý židovský národ.

Teď Petr stoupá s Janem a Jakubem vzhůru za Ježíšem, který jde před nimi. Jdou, protože se mu učí důvěřovat. Jdou a neví, co je čeká. Jdou, těší se a ještě netuší, jak úžasný zážitek je čeká.

Pane, kolikrát jsem si, podobně jako Petr, dovolil pochybovat o tom, co jsi mi řekl. Děkuji ti, že mi občas umožníš prožít pár dnů dole, zdánlivě Tebou opuštěný, abych pak s Tebou mohl zase stoupat vzhůru. Také nevím, co mne na té cestě čeká. Ale těším se. Vím, že mne miluješ.