251) Naše činy nám prozradí, co máme v srdci (Matouš 16,27)

Už mnohokrát jsem dostal otázku: "Mohu nějak poznat, jestli je v mém srdci Ježíš?" Co byste odpověděli vy? Máte nějaké poznávací znamení, zda je váš vztah s Ježíšem v pořádku?

Ježíš jednou pronesl zajímavá slova: "Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání." (Matouš 16,27) Přiznám se, že tento text jsem vždy spojoval jen s posledním Božím soudem, který rozhodne o mém spasení. Nikdy mne nenapadlo, že nám tu Ježíš může říkat i něco jiného.

Možná bude dobré si připomenout slova, která tomuto textu předcházejí: Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?" (Matouš 16,24-26)

Životní cesta s Ježíšem není snadná. Stejně, jako nebyl snadný ani jeho život na naší zemi. O obojím s učedníky několikrát hovořil. Toto téma ale vždy končil slovy o svém vzkříšení.

Chci-li poznat, jak jsem na tom se vztahem k Ježíši, měl bych si všímat toho, co prožívám, když se dostávám kvůli své víře do složitých situací. Ježíš neváhal a stal se člověkem, aby mne zachránil. Vzdal se pohodlí v nebi, odložil svou slávu a nechal se urážet ďáblem i jeho služebníky. Kdybych tehdy žil i já, asi bych mezi nimi někdy byl i já.

Jak tedy poznám, v jakém stavu je můj vztah s Ježíšem? Je-li Kristus součástí mého života, pak najdu odvahu dělat podobné věci, jako on. Nebudu se bát věnovat svůj čas potřebným, protože vím, že v Božím království už čas nebudu "počítat". S Ježíšem je také snadnější dělit se o svůj majetek, protože jako Boží dítě jsem bohatší, než největší boháči, co žili na naší planetě.

Svou zkušenost s tím měla vdova ze Sarepty. Když ji Eliáš požádal o trochu jídla, popravdě řekla: "Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme." (1.Královská 17,12)  Když ale poslechla izraelského proroka, mohl pak kronikář té doby zapsat: "Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše." (1.Královská 17,16)

Pokud víte, že už nemáte co jíst, není snadné se rozdělit o poslední sousto chleba. Tahle vdova to dokázala a Bůh její důvěru odměnil. Něco podobného se může stát i nám. Dokážeme v takové chvíli, že Bohu důvěřujeme? Nebo budeme raději spoléhat sami na sebe?

Ježíš, který vidí do našeho nitra, říká, že nám jednou odplatí podle našich skutků. Z toho můžeme vyvodit, že to, co máme v srdci, se projeví nejen v našich slovech, ale i v našich skutcích. Pokud do svého života vpustím Ježíše, konání dobra se časem stane mojí přirozeností.

Pane, děkuji Ti, že jsi to Ty sám, kdo mění mé srdce. Děkuji Ti, že když se dívám na Tvou lásku ke mně, Tvá láska při tom mění i mne. Prosím, pokračuj v tom, chci být Tvým obrazem.