240) Ježíš má rád pořádek. Nejen při jídle! (Matouš 15,35-37)

Bůh je podle křesťanů Bohem pořádku. A tak se nemůžeme divit, že Ježíš je stejný. I on má rád pořádek, dokonce i při jídle. Takže by nás nemělo překvapovat, jak organizuje zázračné nasycení velkého zástupu pohanů nedaleko Desetiměstí.

I nařídil zástupu usednout na zem; potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů. (Matouš 15,35-37)

Když se díváme do vesmíru i do přírody, všude vidíme řád. Je tak patrný, že ho středověcí filozofové vydávali za důkaz Boží existence. Píše o něm už Mojžíš. Bůh se podle něj ptá Jóba: "Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád nebo rozvázat pouta Orióna? Vyvedeš hvězdy zvířetníku v pravý čas a povedeš souhvězdí Lva s jeho mladými? Víš, jaké jsou řády nebes? Ty jsi je ustanovil, aby dozírala na zemi?" (Jób 38,31-33)

Když se Ježíš chystá nasytit několikatisícový dav pohanů, chce v tom mít také řád. Všichni se museli posadit na zem a čekat, až je učedníci a další Ježíšovi spolupracovníci obslouží. Žádná tlačenice, nikdo nebyl ušlapán a ani se nestalo, že by někdo nabral tolik, aby se na další nedostalo. Nakonec se všichni najedli. Každý dostal svou porci. Všichni odcházeli spokojeni s plným bříškem.

Když apoštol později píše do Korintu, kde měli problém s liturgií, radí: "Všechno ať se děje slušně a spořádaně." (1.Korintským 14,40)  Opět nabádá k pořádku. Radí, aby měla bohoslužba určitý řád a aby se při ní dodržovaly zásady, které zabrání, aby mluvil jeden přes druhého. Jen tak mohla být oslavou Boha.

Rád bych ale vzpomněl jeden moment ze života Pána Ježíše. Když Jan na konci prvního stolení našeho letopočtu vzpomíná na Ježíše, píše i o jeho smrti a vzkříšení. A tehdy uvede zajímavý drobný detail: "Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě." (Jan 20,6-7)

Ježíš vstane z mrtvých a nemá problém se chvíli zdržet, aby po sobě nechal pořádek. Svine šátek, kterým mu ženy před pohřbem omotaly hlavu. Plánovaly, že až skonči sobota, během níž podle přikázání nepracovaly, napustí šátek i plátna vonnými pryskyřicemi a Ježíšovo tělo nabalzamují.

Proč se Ježíš zdržuje s takovou banalitou, jakou je pořádek v hrobě? Odpověď je snadná. Ježíš je Bůh a Bůh má rád pořádek a řád. Nejen v pohybu nebeských těles po obloze, nejen v přírodě, ale i v našem všedním životě.

Je to zvláštní. Ježíš i nás vychovává k tomu, abychom do našeho života, do naší práce i do naší služby vnesli řád. Proto to učí i pohany na hostině nedaleko města Dekapoli.

Pane, ty víš, že pořádek a řád není zrovna moje silná stránka. Proto i v této oblasti spoléhám na Tvoji pomoc. Mnohému jsi mne už naučil, ale pořád mám dojem, je ještě víc je toho přede mnou. Děkuji Ti za Tvou pomoc i za to, že máš se mnou trpělivost.