229) Nejhorší špína je ta, kterou máme uvnitř (Matouš 15,10-11

Farizeové a zákoníci se tváří, že jim velice záleží na duchovní čistotě národa. Proto napadají Ježíše za chování jeho žáků. Kristus zdánlivě na chvíli odbočí.

Od tradičního rituálního očišťování rukou před jídlem přejde k pátému přikázání, které hovoří o úctě k rodičům a dá jasně najevo, že Desatero je nadřazeno tradici. Když takto odpoví svým protivníků, vrátí se k jejich původní otázce. Jak je to s duchovní čistotou člověka? Co je pro ni podstatné?

Paradoxně ale Ježíš tuto otázku nezodpovídá farizeům a zákoníkům, kteří s ní přišli. Svolal zástupy a řekl: "Slyšte a rozumějte: Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje." (Matouš 15,10-11) Proč k této odpovědi svolává i ostatní lidi v zástupech? Protože si přál, abychom odpověď na tuto otázku znali i my.
Tento Ježíšův výrok slýchám nejčastěji od lidí, kterým vadí můj jídelníček. Přijal jsem biblické dělení masa na "čisté a nečisté". Ne proto, že bych po konzumaci toho "čistého" cítil svatější a dokonalejší, ale protože tuhle radu dal můj Stvořitel a já věřím, že pro to měl pádné důvody.

A tak slýchám, že Ježíš těmito slovy prohlašuje všechny pokrmy za "čisté". Jenže, původní otázka se netýkala čistoty pokrmu, ale rituální čistoty rukou, kterými Ježíšovi žáci jedli. Proto tu Ježíš jen stěží může řešit náš jídelníček.
Kamarád se rozvedl. Žena ho jednoho dne opustila s jiným mužem. Po nějakém čase, když jsem s ním mluvil o tom, jak to zvládá, mi řekl: "Ze začátku jsem dával vše za vinu jen manželce. Zlobil jsem se na ni. V duchu jsem jí dával nejhorší jména. Jednoho dne jsem si ale uvědomil, že hlavní problém je ve mně." A pak řekl závažnou větu: "Najednou jsem uviděl, kolik je mně svinstva!"

To je přesně to, o čem Ježíš hovoří. Podobnou myšlenku vyslovil ve svém dopise Jakub: "Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí." (Jakub 1,13-14)
V jedné křesťanské rodině domlouvala maminka malé dcerce. Říkala jí, že není pěkné, když lže. Holčička odpověděla: "To nelžu já. To lže satan, který je ve mně!" Jak se této holčičce podobáme. Než bychom si přiznali, že za zlo můžeme my sami, raději se stále vymlouváme na okolnosti.

Farizeové a zákoníci rádi hovořili o tom, co je vidět. Ježíš raději ukazuje na to, co vidět není. O špíně, která je uložena v našem nitru. Apoštol Pavel říká: "Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá." (Římanům 7,20) A o chvíli později dodá: "Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu." (Římanům 7,24-25)

Rituály nás neočistí. Možná navenek. Ale uvnitř může udělat pořádek jedině samotný Bůh. Proto Ježíš říká, že náš problém není v tom, co do nás vchází, ale naopak v tom, co z nás vychází.

Pane, také si uvědomuji, že často místo dobra, které chci, nadělám spoustu zla, které dělat nechci. Udělej, prosím, pořádek v mém nitru. Toužím po tom. Nechci, aby ve mně přebýval hřích. Buď tam raději Ty sám.