199) Chceš mapu, která tě dovede k pokladu? (Matouš 13,44)

Jako kluci jsme rádi hráli hru na hledání pokladu. To musel jít někdo první a dělat nám značky, podle kterých jsme věděli, kudy dál. Cestou nám nechával zprávy, ve kterých byly další instrukce. A v cíli naší dobrodružné cesty na nás čekal poklad. Většinou to byla nějaká sladkost, o kterou jsme se pak všichni podělili.

Pán Ježíš pokračuje dál v popisu svého království. Opět je velmi stručný, protože ví, jak je taková myšlenka na poklad lákavá: "Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole." (Matouš 13,44)

Království nebeské je jako poklad. A ten, kdo ho objeví, je ochotný vzdát se všeho, co má, jen aby ho získal. To už musí být velký poklad.

Říká vám něco jméno Josef Mužík? A když vám napovím, že má něco společného se Štěchovickým pokladem? Tento pán hledal devatenáct let místo, kam měli na konci druhé světové války nacisti ukrýt umělecká díla, pocházející z okupovaných území východní Evropy.
Jeho snaha ale vyšla naprázdno. Nenašel nic a zůstaly mu jen dluhy a pár pytlů historických dokumentů, které nabídl k prodeji na internetu. Jenže nikdo neprojevil zájem. Nakonec s nimi zatopil v kamnech...

Když jsem četl jeho příběh, vzpomněl jsem si na jedny prázdniny, kdy jsme také hledali poklad. Byl jsem na prázdninách u strejdy. Jednou večer nám vyprávěl, že v nedalekém hradě, ze kterého už zbyly jen trosky, kdysi bydleli loupeživí rytíři. Naloupili toho hodně. Jednou ale došlo i na ně. Hrad oblehlo knížecí vojsko a oni museli narychlo utéct, aby si zachránili alespoň holý život. Všechno své bohatství zakopali ve studni a podzemní chodbou pak utekli z obleženého hradu. Druhý den jsme se vybavili rýčem, lopatou, krompáčem, motykou a kýblem a vydali se na hrad hledat poklad. Našli jsme pár zvířecích kostí a plechové vršky od piva...
Nás to tehdy moc netrápilo. Když jsme další den prožívali jiné dobrodružství, na zakopaný poklad jsme rychle zapomněli. A vlastně jsme ztratili jen pár hodin z dlouhých prázdnin.

Jak asi bylo panu Mužíkovi, když si jednoho dne uvědomil, že obětoval skoro dvacet let něčemu, z čeho se nakonec vyklubal omyl? Ale ani jeho příběh pořád ještě není tragédie. Tenhle hledač pokladů má ještě šanci najít nový smysl života v něčem jiném.
Ten, kdo odmítne Boží království, zjistí svůj omyl, až už bude pozdě. Na svém věčném osudu už nebude moci nic změnit. Proto nás také autor listu Židům, který je součástí Nového zákona, třikrát vyzývá: "`Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!" (list Židům 3,7 + 3,15 + 4,7)

Nebeské království má větší cenu, než jakýkoliv poklad tohoto světa. Bůh mi ho nabízí. Nabízel mi ho včera a nabízí i dnes. To je jistota, kterou mám. Ale mám jistotu, že tato nabídka přijde i zítra? Protože to nevím, měl bych raději kladně odpovědět na dnešní pozvání.

Pane, děkuji Ti, že jsem objevil ten nejcennější poklad. Jsem rád, že díky Tvému vyprávění také vím, jak ho získat. Získám ho jen tehdy, když se vzdám všeho, co by mi překáželo v cestě za Tebou.