198) Dvě světla – dvojí osud (Matouš 13,41-43)

To nejdůležitější ze svého výkladu podobenství o rozsévači a jeho nepříteli si Ježíš nechal až na samotný konec. Protože teprve až bude úroda sklizena, je možné rozdělit zrníčka pšenice od semen plevele, který na poli zasel nepřítel.

Občas se mi stává, že mne někdo obviní z něčeho, co jsem neudělal. V takové chvíli cítím velkou křivdu. Někdy vyjde pravda najevo velice rychle, jindy nikdy.

Vzpomínám si, jak mi jeden známý vyprávěl, že po svém kolegovi posílal pomoc početné rodině, která se kvůli vážné nemoci otce dostala do vážných finančních potíží. Pět let dával každý měsíc do obálky celkem značnou část svých prostředků a měl radost, že může pomáhat. Pak se setkal s jedním členem této rodiny a zjistil, že z jeho peněz nedostali ani korunu...

Ježíš ve svém vyprávění hovoří o tom, že mezi pšenicí a plevelem není dlouho velký rozdíl. Mnoho lidí by v této fázi růstu nedokázalo plevel odlišit od pšenice. Ale jednou, až vše dozraje, už rozdíl pozná každý.

Možná, že dnes cítíš křivdu. Člověk, který ti ublížil, je obdivován jako hrdina a ty jsi někdo v ústraní. Zloděj, který tě okradl, se ti směje do očí, protože v tom umí chodit a ví, že se mu nic nestane. Muž, který tě týrá, dokáže navenek vystupovat jako ochránce lidských práv a je díky tomu velice obdivovaný...

Ježíš učedníky seznamuje s výkladem svého podobenství: "Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů." (Matouš 13,41+42)

Lidová moudrost říká, "že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě." Totéž říká ve svém výkladu i Ježíš. Pokud se nám děje křivda, nemusíme se bát svěřit spravedlnost do Božích rukou. On dokáže skloubit svou milost se spravedlností. Pokud někdo vědomě ubližuje, musí počítat, že na konci svého života uvidí zvláštní světlo. Bude to oheň, který jednou pro vždy spálí všechno zlo. Něco, jako spalovna nebezpečných odpadů. Každý, kdo se odmítl vzdát zla, skončí v této spalovně, ve které na chvíli zazáří a pak shoří. To bude konec jednou pro vždy. Je to asi drsné přirovnání, ale podle Bible pravdivé.

Proč Ježíš vypráví toto podobenství i s tímto nepříjemným sdělením při jeho výkladu? Dělá to, protože je láska. I my jsme svým dětem vysvětlovali, že když sáhnou na kamna, tak se spálí. Ale neříkali jsme jim to, abychom je strašili jen tak pro nic za nic. Chtěli jsme je chránit před zbytečným utrpením.

Celý výklad ale Ježíš nakonec uzavře pozitivním ujištěním: "Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!" (Matouš 13,43) Je zvláštní, že i spravedliví zazáří. Bude to ale jiné světlo. Nebude to světlo, které je stráví. Bude z nich zářit jejich radost z toho, že konečně vidí svého přítele Ježíše. A tato zářivá radost jim zůstane navždy.

Pane, děkuji Ti, že svou lásku k nám projevuješ i v tomto varování. Chtěl bych být mezi těmi, kteří jednou ve Tvém království zazáří jako slunce. Prosím, pomoz mi, aby se tento sen stal brzy skutečností.