197) Ježíš si přeje, abychom mu rozuměli (Matouš 13,37-43)

Ježíš byl dobrý učitel. Proto se před ním jeho žáci nemuseli bát přiznat, že něčemu z toho, co je učil, stále nerozumí. Pak danou látku probrali znovu, protože Ježíš si přeje, aby mu jeho žáci rozuměli.

Učedníkům nebylo jasné, proč Ježíš vyprávěl další podobenství o tom, jak se seje pšenice. Přece už jeho první podobenství bylo o tom stejném. Tak proč se opakuje? Podívejme se, jak Ježíš odpovídá svým žákům: On jim odpověděl: "Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka a pole je tento svět.
Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého; nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.
Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.
Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!" (Matouš 13,37-43)

Někteří lidé tvrdí, že křesťanství je jen pro nevzdělané lidi. Dokonce jsem slyšel, že křesťané netouží po poznání a vzdělání, protože mají strach, že by pak přišli o svou víru.
I kdyby to byla u někoho pravda, není to v souladu s tím, co dělal Ježíš. Většinu svého času, když veřejně působil, věnoval vzdělávání lidí. Jeho kázání byla vlastně přednáškami, v nichž své žáky učil nejen tomu, jak žít, ale i tomu, aby nadále rostli díky zvyšujícímu se poznání Boha i světa okolo sebe.

Apoštol Pavel napsal později křesťanům v Tesalonice: "Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději..." (1.Tesalonickým 4,13) Z toho vyplývá, že nevědomost určitě nejde dohromady s biblickým učením.

Ježíš si přeje, abychom mu rozuměli. Proto nás při stvoření obdařil rozumem a dokonce nám nabízí, že pokud toužíme po moudrosti a požádáme ho o ni, tak nám ji dá. Jakub o tom napsal: "Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje..." (Jakubův list 1,5+6)
A o kousek dál ve svém dopise také napíše, jak se Boží moudrost rozezná od vzdělání nebo tzv. chytrosti: "Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj." (Jakubův list 3,17)

Kdyby se všichni lidé řídili těmito texty, pak by nikdo nenaletěl na řeči různých falešných duchovních vůdců, kteří využívají právě nevědomosti a nevzdělanosti dnešního člověka. Lidé, kteří se jen slepě spoléhají na "krásné řeči" druhých, jsou nejčastěji obětí různých sekt.
Toto všechno Ježíš věděl. Proto své učeníky i posluchače vedl k tomu, že mají rozum, který je třeba používat a rozvíjet.

Pane, děkuji Ti, že se před Tebou nemusím bát přiznat k tomu, že něčemu nerozumím. Ale ještě víc Ti děkuji za to, že mne nenecháš v mé nevědomosti, ale trpělivě mi pomáháš pochopit to, co potřebuji ke svému spasení.